U veselých bublin :-D - Články

Erotické mms na Óčku :D

Sun, 30 Nov 2008 16:59:03 +0100

Včera v noci jsem se bavila tím, že jsem sledovala hudební stanici Óčko. Ti, co tuhle stanici sledují pravidelně asi ví, že na spodu obrazovky se v nočních hodinách ukazují zprávy, které lidi posílají jako sms. Takže chat :) Jelikož jsou tam převážně věci stylu ,,hledám holku na sex, ženatý hledá milenku nebo holka na erotické sms" napadla mě včera otázka, jestli tenhle chat vážně funguje nebo ne :) Do chatu jsem poslala sms ve znění ,,osmnáctiletá blondýnka z brna hledá kluka na erotické mms. Pošli první, oplatím". Nic jsem si od toho popravdě neslibovala, o to větší bylo moje překvapení, když do deseti minut jsem nejprve musela odmítnout šest hovorů, došlo mi 15 sms a co bylo pro mě opravdu šokující tak pět MMS mužského přirození. Závěr: chat vážně funguje. Skvěle! :D

Je...

Mon, 03 Nov 2008 20:13:07 +0100

Malinkatý místo, obdelník uprostřed ničeho, co se pomalu houpe.Kouzelník, který umí uklidnit hladinu, rozsvítit světla, vytvořit štít a držet tu linii ticha, i když přerušovanou. Pyroman, od kterého létají jiskry, když zakládá oheň. Lhář, protože je to možná jenom sen. Rétorik, jehož slova znamenají hodně. Ochránce, protože se mi s ní nemůže nic stát. Štvaná zvěř, která se snaží uniknout minulosti, která jej pronásleduje.Muzikant, jenž rozehraje orchestry i tam, kde je ticho. Vdechl tomu obdelníku život. Vysává mi vzrušení z očí. Lehce mě ochutnává, ale jen na chvíli. Buší mi srdce a dýchám. Dealer, od kterého bych kupovala jeho drogu neustále. Znova mě ochutnává, ale jak jen chutná on? Ani zakázané ovoce nechutná líp. Není žádná dobrota, po které hoříte, rozplýváte se, jíte dál a pořád hrozně chcete. Pořád a pořád...je to vražedné, za tuhle chuť bych zabíjela. Hasič, který nemilosrdně hasí pyromanův oheň. Tyran, kterého baví způsobovat bolest. Ještě chvilku ve tmě a pak světlo, které přetne všechno. A najednou je tu realita, nikde sny, nikde oheň, nikde jiskry. Obdelník mizí, světla zhasla.

Dotazník :)

Mon, 03 Nov 2008 20:00:51 +0100

Tenhle dotazník mi došel na mejl myslím před čtyřma rokama. Vyplnila jsem ho tehdy a teď jsem na to dostala chut znova :)

>Kolik je hodin a co zrovna delas?
19:36, jsem na ICQ a chci se učit, jenže nejde to :)
>Jaké jméno je uvedeno na Tvém rodném listě?
Ilona
>Přezdívka(y)
Iňula, Čvila
>Křestní jména rodičů?
Jana, Vladimír
>Kolik jsi měl(a) svíček na dortě při posledních narozeninách?

ani jednu, ale bylo mi 18 :)
>Kolikateho ty svicky obvykle sfouknes?
5.10.
>Výška / váha?

174/dost
>Míry?
neměřím :)
>Jaka mas domaci zvirata?
Bohužel žádné, ale chtělo by to psa nebo aspoň křečka :)
>Měl(a)s někdy nějákého imaginárního přítele?
jj, teďka mám :D
>Jaké máte KvíKvé?
jestli je to něco jako IQ, tak v normě
>Jaké máte ÍKvé?
jednou mi někde vyšlo, že 60, ale to snad asi nee :D
>Barva oci

modrá
>Barva vlasu?
blond

>Piercing, nausnice - kolik a kde?
naušnice 4, v uchu :)

>Tetování -a kde?
bude :) asi na nějakým místě, který není vidět a hodně malý
>Jak moc mas rad(a) svou praci?
školu? moc neee....
>Tve zájmy?
hudba, spinning, čtení, procházky

>Oblibena barva
fialová, modrá, černá a bílá
>Oblibené místo?
všechny, kde se něco pěknýho stalo, takže celkem Bílenda, jedna lavička u řeky, jedna zelená lavička a jinak centrum Brna, postel a Slovensko
>Odkud pochazis?
Z Brna
>Kde bydlis?
V Brne.
>Oblibene jidlo?
Pizza, fast food, vepřo-knedlo-zelo, zelenina
>Byl(a)s nekdy v Africe?
nee..
>Miloval(a)s nekdy nekoho k zblazneni?
nee, ale nemám k tomu daleko

>Sprite nebo 7UP?
ani jedno

>Oblibeny film\herec?
Ëvita, Hodiny, Once
>Oblíbený časopis?
Cosmopolitan

>Oblíbený TVpořad?
Zprávy, Uvolněte se prosím

>Oblibena dovolená?
hory :)
>Oblibeny den v tydnu
Patek
>První pusa?
dávno tomu :)
>První láska?
ve 14 letech, potom v 15, pak v 16 a potom v 17....každá byla něčím první :D
>Co nesnášíš u lidí?
pomluvy, blbý řeči, předsudky

>Jaký by měl být ideální protějšek?
ten, se kterým se dá popovídat, cítím se s ním bezpečně a může mi nabídnout názorově a přístupem k životu něco nového....a nějaké jiskry by tam taky měly být :)
>Oblibene slovo nebo fraze?
nevím :)
>Jsou blondýnky opravdu blbé?
stejně tak jako brunety nebo zrzky
>Oblibena zubni pasta?
Colgate MaxWhite
>Oblibena restaurace?
K1, pizzerky obecně
>Oblibena kvetina?
růže

>Favourite Drink?
Melounek, moc dobrej :)
>Jaký sport nejraději děláš?
zábavnej, nemám ráda zbytečný soutěže

>Jaky sport nejradeji sledujes?
fotbal, atletiku, dřív judo
>Oblíbený symbol?
srdce??? :D
>Oblíbený večerníček?
se strýčkem Fidem
>Oblibena zmrzlina?
Cokoladova
>Oblibena filmova, pohadkova (případně prostě kreslená) postava?
Nemo
>Disney nebo Warner Bros?
Asi Warner Bros.
>Oblibena kapela?
Support Lesbiens

Kyuss nebo QOTSA?
co to je zac?
>Oblibene rychle obcerstveni?
KFC,McDonald
>Tři nejhezčí lidi?
to nevím, ale vím, kdo má nejhezčí rty na světě :)
>Kdy jsi byl(a) naposledy v nemocnici?
před týdnem

>Jaka je barva koberce u tebe v pokoji?
zelená
>Nejoblíbenější zvíře?
Ja nevim..asi vsechny krome holubu a ptáků obecně...
>Byl(a) jsi nekdy obvinen(a) z trestneho cinu?
jj, ale neprávem

>Ve kterém obchode by ses nechal(a) vyzdimat?
pěkný oblečení nebo kosmetika...

>Co delas, kdyz se nudis?
přemýšlím, poslouchám hudbu, cvičím a nebo se učím

>Kdo z tvych pratel bydli nejdal?
Kamarádka v Srbsku
>Nejotravnejsi otazka, na kterou se te lide ptaji??
jestli mám pravou blond
>Oblíbená hra?
na romantiku

>Životní krédo?
nikdy se nevzdávat, překážky neobcházet, ale odstraňovat a úúsměv!! :)
Obibeny TV serial?
Ordinace :D

Člověk, se kterym jsi byl na obede a co jste meli
nemám obědy
>S kým by si nejraději ztroskotal na pustém ostrově?
vím to, ale nechce se mi o tom mluvit
>V kolik jsi to dopsal(a)?
20:00

Supporťáciiii !!!!!!!!!!!!!!!!!! :)

Mon, 03 Nov 2008 19:29:57 +0100

Už se nemůžu dočkat!! Zase po nějaké době ( myslím, že je to půl roku) jdu zase na Supporty. Je to sice už můj devátej ( možná osmej, abych nekecala) koncert týhle skvělý kapely, ale těším se, jak kdybych je měla vidět poprvé :) Bude to asi tím, že na koncertech jsou ještě lepší, než na CD a jejich koncerty jsem si užila víc, než koncert Linkin Park a Placebo ( bohužel, ale je to tak:( )

Tak doufám, že se jim to zítra zas parádně povede a že si to s Robbiem pořádně užijeme!!!!!

Navíc pecky z novýho alba jsem naživo ještě neslyšela, bude to skvělý!!

Jednou se mi na koncertě s Semilasu stalo, že jsem stála kousek od dveří do zákulisí. Vylezl Kryštof Michal, jenom se rozhlídl a zalezl a já jsem byla trošku v šoku, tak jsem mu neřekla ani třeba čau :D:D a doteď si to trošku vyčítám, mohli jsme klidně spolu něco prohodit :) Teď na Vodové tomu nedávám moc velký šance :)

Jinak předkapelou budou Clou. I když nemám předskokany nikdy v lásce, tak Clou nemusí být zas tak hrozní, snad :)

Určitě napíšu report :) Už se fakt těším!!!!!!!!

Oslavy :)

Mon, 03 Nov 2008 19:19:25 +0100

Tak jsem se rozhodla, že jsem konečně něco napíšu :) V poslední době nemám moc inspirace, no.....Ne, že by se nic nedělo, ale nic mě neinspirovalo natolik, abych překonala svoji lenost a napsala sem něco. Jenže teďka o víkendu, který byl bohužel poznamenán blížící se písemkou z matiky, jsem si všechno parádně užila. V pátek večer slavil narozky kluk, kterej s náma do třídy už nechodí ( teď nevím, jestli je slušné jmenovat). Nejdřív jsme byli v Two Faces, kde jsem byla teda poprvé, ale líbilo se mi tam. Bohužel nějak blbli, takže půlku lidí, co byli s náma vůbec nepustili dovnitř, tak jsme šli do Tres Gallos. Nechce se mi počítat kolik nás tam bylo, ale byla to celkem v pohodě akce. Hlavně nějaké oblíbené tanečky :D Prostě tancování v klubech mi příjde vtipný, nemůžu si pomoct :) Po nějaké té skleničce to není problém :D Večer a teda hlavně noc jsem si moc neužila....ale pro jednou Soukupovi to jeho hovadství odpustím, snad i všechno, co potřísnil mu někdy odpustí :D:D

Musela jsem kvůli žaludečním problémům mého drahého odejít domů předčasně, ale po cestě jsem si objednala pizzu z La-Strady, tu jsem pak jedla ve čtyři ráno a bylo mi skvěle :D Taky jsem poprvé jela taxíkem, bylo to strašně divný.

A v sobotu večer od pěti hodin jsem měla strašně zvláštní oslavu. Bylo to snad potřetí v životě, co jsem na přehradě byla dál než u minigolfu a určitě poprvé, kdy jsem slavila narozky v Yacht klubu. A taky poprvé, co jsem viděla strašně sympatický rodiče a ještě ke všemu byli oba dva strašně pěkný a usměvavý :) Prostě idylka :) Snad nebude vadit, když zmíním, že narozky slavil Robbie a dovolím si malou recenzi :D Sešlo se nás tam taky myslím docela hodně a i když jsem znala jenom pár lidí, celý jsem si to tam užila. Byli tam totiž lidi, který mám fakt ráda a navíc příjemná hudba, vínečko a spousta dobrýho jídla. Prostředí bylo naprosto skvělý!! Sice klub vypadal poměrně komunisticky, ale venku před klubem.......výhled na přehradu mě zmohl natolik, že si Robbieho maminka myslela, že jsem opilá :D Já jsem přitom jenom ležela na molu se svým kamarádem a povídali jsme si :) Asi dvě hodiny :D Opilá jsem ale určitě nebyla, jen nevím, jak jí to teď Robbie vymluví :)

Během těch oslav mě napadlo pár věcí: Tak zaprvé- nemá cenu ustupovat těm, co si myslí, že na něco mají nárok, i když nemají. Člověk by měl kašlat na to, jak co hodnotí ostatní, když on to tak prostě cítí. A taky jsem si říkala, že je hrozný, jak některý věci neodejdou. Třeba potkáte někoho po dvou letech a cítíte totéž co před dvěma lety, i když jste během té doby spolu nemluvili. Tohle je vážně něco, co nepochopím. Jak některý magnety můžou šrotovat naplno. Když se vašemu kamarádovi líbí holka, nemá cenu si z něho dělat srandu- odnese to jak ten kluk, tak i ta holka.

Jinak tyhle poučky neměly být chytrý, jen si ráda vždycky shrnu, co mě napadlo :D:D

Už jsem si lízla..... :D

Tue, 16 Sep 2008 20:42:47 +0200

A musím uznat, že to nechutnalo vůbec špatně :D

Supporti maj takovou tendenci být čím dál tím horší a já mám takovou tendenci je čím dál tím víc zbožňovat :)

Musím uznat, že jejich nové album Lick it je ale nad moje očekávání. Na minulých dvou deskách ( Midlife a Euphony) jsem se vždycky přistihla při tom, že písnička byla v čase 0:50 a už se tam opakovaly všechny věci dokola a do času třeba 4:20 jsem byla ze všech těch opakování na prášky. Tady si zatím nemůžu stěžovat :) Chytly mě téměř všechny písničky a vydolovaly ze mě nějaké emoce, což teď sice u mě není moc těžké, ale taky se to nepovede všem písničkám :) Ale podle těch emocí poznám, jestli písničky stojí za to. U některých se mi chce tancovat, u jiných smát, u jiných plakat. Je to dobré :) Snad se Supporti budou zase jenom zlepšovat, už by bylo na čase :D Moc se mi ta deska nechce hodnotit, asi by si na to každej měl přijít sám ( nevím proč, ale dneska mi vůbec nejde na nic napsat názor :D ), ale určitě radím poslechnout. A nejlíp koupit originál!!!!! Supporti si to zaslouží !!!!! :)

Ale mě moc neposlouchejte, protože Kryštof Michal je moje platonická láska :D Já si na nějaký milování celebrit moc nepotrpím, nechápu fenómeny stylu Brad Pitt nebo Eva Longoria, ale Kryštof je výjímka. Je to asi tím, že to není nějakej typickej krasavec a mě k němu něco strašně přitahuje. Mám pocit, že kdybych se s ním seznámila, tak se do něj zamiluju, odvedu ho manželce a podobně :D Tak tohle je přesně asi ta platonická láska :D A on by se do mě určitě zamiloval taky, protože netouží po ničem jiným, než po o dvacet let mladší holce, co ještě nemá ani maturitu :D Jenom prostě........on je moje vášeň. Když je v telce nebo na koncertě, tak z něho nemůžu odtrhnout oči a občas pak ani nevnímám, co zpívá nebo říká, ale soustředím se na to, jak se hýbe a tváří :D Panebože :D Já vím, jak jsem trapná :)

Vždy s láskou, Petra

Tue, 16 Sep 2008 20:20:39 +0200

Dneska se mi dostala do rukou tahle knížka. Je dost známá, ale jestli neznáte: Petra Němcová je světová topmodelka, která byla v Thajsku, když jej zasáhlo tsunami a přišla zde o přítele. Napsala o tom všem knížku. Nikdy jsem ji neměla v úmyslu číst, ale dneska se mi to porařilo během tří hodin :D

Knížka se četla dost dobře, bylo to vyprávění, zajímavý.....Petru Němcovou jsem nikdy neměla ráda. Všude se píše, jak je obdivuhodná, skvělá...a já ji ani po téhle knížce vůbec nemusím. Musela si toho asi prožít hodně. Přišla o svoji lásku, procestovala celý svět....já se cítím děsně blbě, když s ní nedokážu soucítit.Chápe to někdo? Nemůžu si poručit, nemůžu o ní říct, že je skvělá. Vidím ji strašně nerada na jakémkoli obrázku, nerada slyším její hlas.

Věci nejsou jenom černé nebo bílé, jen špatné nebo jen dobré, ale všechno je strašně subjektivní. Tak mě u té knížky napadlo, že je strašně debilní, když vás někdo nezná, ale už má naprosto jasno v tom jací jste a co si zasloužíte. U slavných lidí už je to asi jedno, tam se s tím nějak počítá, ale v normálním životě je to hrozná věc.

Sirotčinec

Sat, 13 Sep 2008 13:56:28 +0200

Strach je jeden z nejhorších pocitů a v tom pravém slova smyslu jej nemá rád asi nikdo. Přesto člověk vymyslel a pořád vymýšlí činnosti, při kterých se musí bát. Věci, kterých se musí bát... Překonávat svůj strach je tak nějak trendem. Horory také lehce spadají do kolonky ,,překonejte svůj strach", ale jak pro koho. Znám i blázny, kteří se v kině nebojí :) Pro mě jsou horory strašně flustrující a stresující věcí. A stejně se na ně koukám. Stejně na ně chodím do kina. Bláhově doufám, že se jednou nebudu bát. Ale zatím to nevypadá nijak nadějně. Strašně se bojím toho, že se při hororu leknu :)

Ale v rámci překonávání strachu jsem si zašla na Sirotčinec. Film nevypadal vůbec špatně, bála jsem se už při ukázkách a bála jsem se i v rámci filmu. Stručně děj: Laura vyrůstala v sirotčinci s ostatními dětmi. Jí se ale naštěstí někdo ujal a ona prožila šťastné dětství. Sirotčinec se mezitím zavřel a Laura se ho už jako dospělá žena rozhodne koupit, nastěhovat se tam a starat se o nemocné děti. Vše vypadá idilicky do té doby, než její adoptovaný syn Simon trpící virem HIV, začne mít imaginární kamarády. Laura mu nechce věřit a spolu s manželem doufají, že jejich syn z těchto dětských her vyroste. Vše začne Laura brát vážně až poté, co se po jedné hádce Simon ztratí. Odhodlaně jej hledá a pomalu zjišťuje, že imaginární kamarádi nebyli imaginární. Sirotčinec totiž skrývá děsivá tajemství. Laura odhodlaně patrá jak po synovi, tak po věcech, které se v sirotčinci po jejím odchodu staly. Zjišťuje hrůzné věci a cítí, že pokud vypátrá minulost sirotčince, najde syna. Nechává se proto intuitivně vést duchy, kteří dům obývají. Pátrá i poté, co ji opustí manžel. Je naprosto vysílená, nervově vyčerpaná...najde syna? Bude naživu? Přežije ona sama?

Opravdu jsem se bála. Film byl natočený opravdu skvěle, bylo na první pohled zřejmé, že nejde o film americké produkce. Měla jsem ze záběrů i umělecký dojem, což se mi u hororu snad ještě nikdy nestalo. Možná proto, že se normálně hraje spíše na strach, než na estetiku záběru. I když má film opravdu dobrou zápletku i umělečnost, pořád je to jen horor. Nevím, jak to vidí ostatní, ale já mám pocit, že témata hororu jsou lehce vyčerpána. Ani Sirotčinec nebyl originál a viděla jsem tu inspiraci horory, které jsem už viděla předtím. Zápletka byla jakousi směsicí toho, což už bylo natočeno.....Doufám ale, že se třeba něco nového konečně najde :)

Herci v Sirotčinci si zaslouží pochvalu, hlavně představitelka Laury- Belén Rueda byla fantastická. Rozhodně jeden z nejpovedenějších hororů, co jsem kdy viděla :)

Rodinná dovolená :D a o mých vášních :)

Fri, 29 Aug 2008 22:10:53 +0200

Tak jsem byla poprvé se svým drahým mužem Davidem Soukupem I. zvaným nevím jak na takové ,,rodinné" dovolené. Strávili jsme pět dní a pět nocí v hotelu se třemi hvězdičkami a dvěma bazény :) Nevím, jestli bych to nazvala rodinnou dovolenou, protože takový dva dementíci moc často nikam nejezdí :) Ten dementismus si ale děsně pochvaluju, protože nesedíme u snídaně jako manželé po dvaceti letech, ale můžeme si zablbnout a všechny ty naškrobený tváře okolo nemusíme vůbec vnímat. A paka jsme dostatečný, to je snad jasný :D Ale jako studenti gymnáziam neděláme ostudu, zdravíme, pouštíme starší první do dvěří a podobně :D

První den po tří hodinové cestě jsme nic moc nedělali....schlazení v bazénu bylo samozřejmostí, ale byli jsme dost vyhládlí, tak jsme čekali hlavně na večeři :) Jinak s náma jela taky naše vodárnička....byla tenkrát nová, teď už má bohužel rozbitou vázu :(

Další den jsme byli ve skanzenu, což bylo dost dobrý :) Chvilku jsem si i poslechla koncert nějaké folklorní kapely....občas se za to stydím, ale lidi v krojích mi vůbec nevadí, naopak lidová hudba, cimbál a housle jsou takovou mojí skrytou vášní...Dřív mi skanzen nic moc neříkal, ale teď asi tím, jak jsem starší, nutilo mě to myslet na to, jak ti lidi žili a jak to mohlo bejt krásný, i když nesnadný. Oslovily mě ty chaloupky, mlýny, tradice a zvyky...Klidně bych za tuhle vesnici vyměnila náš panelák...:P

Pak jsme podnikli výlet na Radhošť. Pěší túry miluju, to je moje další velká vášeň ( aby to bylo vše, tak další vášní je kafe a hra na flétnu :D ), ale jsem ráda, když vím, kolik kilometrů mám před sebou. Tentokrát jsem jich měla před sebou třináct. Horší bylo to, že jsme jich potom ušli 22, protože jsme minuli značku :D Jak říkám, jsme paka :D Naštěstí jsme aspoň došli, sice oklikou, ale došli a vepřo-knedlo-zelo v chatě nahoře a potom Marlenka, to mi zpravilo chuť :)

Další velká akce bylo lanové centrum. Přiznávám, že výška a houpání ve výšce není rozhodně moje vášeň. Vlezla jsem nahoru v naději, že nejsem pohybový antitalent. Ale ano, jsem. Zase jsem se o tom musela přesvědčit. Nestačily ve škole kruhy, koza, kladina....skončila jsem na 9. překážce ze 30 a na mých rukách zůstaly obří modřiny, páni to byla bolest :D Bolest taky není moje vášeň....kdysi byla, ale musela jsem si ji působit sama...trošku mě to zmohlo, byla jsem hodně mimo, tak jsem nepřítomně odešla na benzinku, koupila jsem si kafe a další Marlenku. A tak jsem zjistila, co mi jde nejlíp- jíst a pít :D Na to jsem vážně talent a mohla bych to dělat pořád :D

První tři dny byli v hotelu sportovci z Chorvatska......byla to taková směska....Češi, Francouzi, Rusové....měli jsme balkón přesně mezi nima...to byl panečku hluk :D Rus tam pořád křičel ,,Jarda, Jarda!!!". Do toho se míchala francouzština a my tam jen tak seděli s tou vodárnou a chtěli jít dovnitř :D

Konec :)

Pracovní.....

Wed, 27 Aug 2008 20:48:41 +0200

Seděla jsem v kanceláři, sama, nikde nikdo a paní, co mi dávala práci měla zrovna jednání....Jezdila jsem na židli, přemýšlela....tahle povídka vznikla v práci, proto se jmenuje Pracovní :)

Jiskření po celém těle, vypínám hruď, prohýbám se v zádech. Mám najednou pocit, že padám. Nevěřím ti, ale držíš mě. Něžně ale pevně podpíráš moje slabé tělo. Už se to blíží. Záchvěv bolesti tam dole. Nikdy nebudeš můj a já nikdy nebudu tvoje. Ty moje zábrany padají jako kdyby byly z písku. Odtékají pryč, nechávají mě tu stát, zraněnou, vystrašenou,rozpálenou, jiskřící....jen aby ses mohl dívat...nahou...dotkneš se mně?? Je mi jedno kam padám, je mi jedno kde se ztrácím..Dýchám za ten pocit pádu, za tu osamělost...

Chata 2008 :)

Sun, 17 Aug 2008 19:18:06 +0200

Ještě jsem si málem ani nevybalila věci a už vám musím napsat, jak na téhle kultovní akci bylo :D Celá podstata téhle akce je zavřít pár cvoků na týden do jedné chaty a letos jsme přežili všichni :D A to nás bylo ze začátku 11, ke konci pět :) Zůstala jsem letos až do konce ( což loni a předloni taky) :)Zase jsme jen tak leželi u televize, koukali na seriály a filmu, koupali jsme se v rybníce.....samý takový obyč věci...jednou se nám do toho rybníka podařilo jít v jednu ráno a stálo to za to :) Jimík teda pak fotil, jak se převlíkáme, je tam pár holejch zadků, naštěstí já jsem unikla :D:D Rybník je relativně čistej, koupe se tam dost lidí....je to docela sranda-plavete a najednou zjistíte, že kolem vás plave kachna :D sem tam tam leží nějaká mrtvá rybička, ale jinak pohoda ( mrtvou rybičku jsem viděla jenom jednu, takže nic extra) Poprvé v životě jsem hrála Monopoli a taky poker. Vždycky jsem měla odpor ke karetním hrám, ale nechala jsem se přesvědčit a jeden večer jsem se naučila pravidla, druhej večer jsem si zahrála pár her a další den jsem hrála celý dopoledne :D Letos bylo strašně dobrý, že jsme tam měli vodárnu, u které jsme posedávali několikrát denně....a za nějakou dobu už budu mít svoji vlastní, nemůžu se dočkat :) Jupíííí :) Poslední večer jsme to parádně rozjeli, ty šílený fotky co jsme nafotili.....:D Jednou večer jsme s Kubou měli chuť zajít někam seznámit se, poznat nový lidi....tak jsme vyrazili na průzkum a už to vypadalo nadějně, když jsme dorazili do jednoho tábora, kde zrovna byla diskotéka. Nenápadně jsme se tam vetřeli, ale vyhodili nás :( ( ani se jim nedivím :D ) Tak jsme se jim poslední večer pomstili tím, že jsme si stoupli před tábor a zařvali všichni zaráz: ,,budíčeeeeek" !!!!!!! a zdrhali jsme :D Pochybuju, že nás vůbec slyšeli, ale když v sobě něco málo máte, věříte téměř všemu :) Zrovna pak šla okolo nějaká paní, tak jsme zdrhali, co nám síly stačily, i když ta paní vůbec nešla po nás :D Prostě děs a hrůza :D :D Kultovním předmětem se stal sado-maso bičík. Nevím, čí byl, ale taky s ním byla sranda :D A teď už jsem zas bohužel doma, chjo chjo :) Takový ty dny toho klidu, pohody, srandy, jsou prostě k nezaplacení :) :)

Láska a věci okolo :)

Fri, 08 Aug 2008 22:25:42 +0200

Dobře, s tím, že se nezabývám(e) láskou, to jsem trošku kecala :) Definitivně jsem totiž vyřešila jednu věc. Zjistila jsem, že láska není směšná :D Popravdě se mi naši málem doteď smějou, když mám někoho ráda, ale já jsem občas snílek a na velkou lásku s přestávkama věřím :D A i lásku u dětí, kterejm je třeba deset, nevnímám jako směšnou, ale jako krásnou. Každýmu je totiž někdo víc nebo míň sympatickej a na věku nezáleží. Navíc aspoň děti získají zkušenosti s opačným pohlavím, tak nevím, proč se tomu smát :) To mě napadlo jen tak na okraj :)

Navíc jsem asi poprvé v životě zažila něco jako ,,velké zlamání" nebo také ,,nenaplněná láska". Nikdy jsem moc netušila jaké to je, když se vám někdo doopravdy líbí, víc než líbí a vy s tím nemůžete dělat nic. Má cenu riskovat? Mě se nechce, nechce, nechce. Je to risk, kterým bych víc ztratila, než získala. Proto radši nic nedělám. Moje mysl, srdce a všechny ty věci, co maj v těle něco společnýho s láskou, se ve mě ale hejbou naprosto hrozně a zastavuju to velkou silou. BUM!! a je to tady a co teď s tím, hmmmmm? Myslela jsem, že ty srdceryvný kecy o tom, jak je vám někdo na blízku a vy se ho chcete dotknout, chcete být s ním, ale on o tom neví, že je to jenom blbost, snůška nesmyslů, ale není. Je to trošku flustrující a neuvěřitelně to bolí. Všechno ve vás pláče. Krvácí. Asi budu EMO, děcka :D :D

Tón hlasu, gesta, mimika mají při rozhovoru velkou váhu. A nejen při rozhovoru, ale při jakékoli osobní komunikaci vůbec. Pravděpodobnost, že budeme věřit víc gestům než tomu, co nám daná osoba říká, je až pětinásobná. Když nám někdo říká, jak nás má rád, tón jeho hlasu i gesta ale budou mluvit jinak, budeme si myslet, že nás prostě rád nemá. I já věřím gestům a postojům víc než dané zprávě. Celkově věřím tomu, že symbolika těla může strašně moc napovědět, vypovídá o tom, co cítíme a je míň kontrolovaná než slova. Proto občas vkládám naděje do toho, když se někdo ke mně chová hezky, něžně, možná láskyplně....nemusí to znamenat lásku jako lásku. Může to být jen náklonnost, silný cit ( takže přátelství), ale člověka to zmate, bohužel :)

A teď lehce drsněji :) Občas mám chuť se na nějaký investice do vztahu vysrat, protože když se chovám jako potvora a seru na vše, tak jsem šťastná. Jakmile ale něco do vztahu přinesu, snažím se, obětuju tomu čas, tak to prostě nemá cenu a je to naprosto na prd. Asi to znamená to, že když se snažím klukovi v jeho snahách vyjít vstříc, chytne pocit, že teď se na to může vysrat a taky to udělá. Ale tohle občas dělá aji já, takže je to vyrovnaný :D Děláte to taky??? ;)

A mohu vám všem hrdě oznámit, že i když prázdniny ještě nejsou u konce, zvolila jsem už svoji historicky první nejkrásnější prázdninovou věc/chvíli/zážitek :D Dělám to poprvé, protože mě to nikdy nenapadlo a navíc nebylo nic tak ňuňo, aby mě to zasáhlo až natolik, že..... to...no :D Tahle extra chvilka není ničím zvláštní. Ale znáte asi ten moment, kdy vás u nějaké prkotiny napadne: ,,páni, tohle bylo skvělý". Nevím, jestli druhý hlavní aktér této story navštěvuje tenhle blog, ale jestli jo, tak ať si to přečte, nemůžu se prostě stydět za to, že mi v tu chvíli bylo dobře :) Měla by to být navíc lichotka :) A navíc ráda píšu mezi řádky a nevím, jestli to půjde poznat :D Ale asi jo :) Takže: odehrálo se to na hlavním nádraží u nás v Brně na takové rádoby lavičce, kousek od odpadkového koše, naproti zdi polepené plakáty, naproti kasina, kousek od železničního mostu, po tmě, v takovém tom brněnském smrádku, kousek od party bezdomovců :) Seděla jsem, sklonila hlavu, položila jsem ji na něčí rameno, vlasy mi spadly lehce dolů a on mě po nich jemně hladil. Potom jsem odjela tramvají domů. Konec, tečka a moje skvělá chvíle je veřejná !!! :) Jupííííí :)

( labutě jsou hezký zvířátka, dokonce monogamní a po smrti partnera si už nehledá dalšího, obdivuhodné :)

OH v Číně

Fri, 08 Aug 2008 21:47:04 +0200

Díky Bohu, konečně začaly :D Jsem teď nemocná, takže celý dny ležím u televize a koukám na telku :D A bohužel na kanál ČT24, kde se nic jinýho než Čína neřeší. Popravdě, nemám na tuhle olympiádu názor. Nemyslím si, že je špatná, nemyslím si ani, že je dobrá. Rozhodně je ale zajímavá, plná otázek, plná krutých lidským osudů, plná komunistické krutovlády, plná naděje v to, že to bude lepší.

Dneska jsem viděla slavností zahájení, sice jsem u toho usnula, trvalo to ale tolik hodin, že jsem většinu viděla :) Opravdu velkolepá akce, jenže reportáže okolo olympiády...Jsem hrozně moc ráda, že žiju teď a tady. Ne v komunismu, ne v zemi, kde se hledí na efekt. Možná jsou naši politici idioti, debilové a jsou podplacený, ale aspoň si na nic nehrajou :D Čína vypadá krásně, Peking připraveně, upraveně, komunisti přívětivě, když ale vidíte, jak bourají historické čtvrti jen kvůli tomu, aby tam mohla stát olympijská vesnice a z několika stovek ne-li tisíců lidí udělají bezdomovce.....a pak se hezky usmívaj, že už maj všechno hotový, to je nechutný. Cenzura internetu je mimo.Jejich policie je mimo. Ale nadšení lidí z olympiády, to je nádhera. Je vážně připravená dokonale, myslím, že pro sportovce to nejlepší, co mohlo být. Musí to být zážitek. Lidi v Číně asi věří, že tyhle OH jim nějak pomůžou, že pomůžou jejich zemi, ale mám pocit, že asi nee, že budou zklamaný. Nepřeju jim to a přála bych jim, aby se jim žilo líp. Žijou totiž ve strašně neupřímné zemi, plné přetvářky. Proto jsem asi u ceremoniálu usnula. Bylo to fenomenální, bylo to úžasný, ale neskutečně prázdný.

odkaz na blog Robbieho, kde je taky pár řádek o Číně :) je prostě vidět, že my z Vídeňské, jsme chytré děti zamýšlející se jen nad důležitými tématy. Nekouříme, nepijem, neřešíme lásku, ale jen problémy světa :D

Bathory

Fri, 08 Aug 2008 21:26:04 +0200

Na film Bathory jsem se chystala pěkně dlouho, vlastně hned od té doby co jsem slyšela, že se bude natáčet. Když jsem byla totiž mladší, dostala se mi u babičky do ruky knížka Čachtická paní od Joža Nižnanského. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem. O osudu Čachtické paní- hraběnky Eržebeth ( Elizabeth) Bathory- slyšel téměř každý. Tato žena je legendou díky tomu, že zabíjela svoje mladé poddané a koupala se v jejich krvi. Věřila prý tomu, že koupel v krvi mladých panen jí zaručí věčné mládí. V Guinessově knize rekordů ji můžeme nalézt jako největší vražedkyni všech dob.

Proto se nedivte, jak moc jsem se těšila na to, že uvidím osud této krvavé hraběnky i na plátně :)

Nejdřív k filmu: režisér Juraj Jakubisko se na stará kolena pěkně rozjel. Film je nejdražším filmem v celé české historii, i když popravdě nevypadá vůbec na to, že by měl s ČR něco společného. Všechny titulky jsou napsané v angličtině a originál filmu je také v angličtině. Čeští herci, kteří ve filmu účinkují, natáčeli v angličtině, do češtiny se potom museli dabovat :) Hlavní postavu hrála Anna Friel ( zaujalo mě na ní, že jejím přítelem je herec, který hraje v Harrym Potterovi Lupina :D ). Je to bez pochyby nádherná herečka.

Celý snímek je natočen velkolepě, opravdu úžasná podívaná. Hodně triků, tehdejší doba byla znázorněna opravdu věrohodně.... ani jsem neměla pocit, že v kině sedím skoro tři hodiny :)

Filmu nelze upřít působivost. Je tu barvité vykreslení tehdejších konfliktů, válek, vidíme tu intriky, znásilnění, spoustu mrtvol, vražd, nechutných scén. Naštěstí tu byla i dvojka Polívka, Mádl, na jména ve filmu si nevzpomenu, ale tahle dvojce mnichů tomu dala tu správnou šťávu :)

Měli za úkol vypátrat, co se v Čachticích doopravdy děje, proto na těch fotkách vypadají tak vážně :D Vymysleli padák, kolečkový brusle a spoustu vymožeností :) Jirka Mádl měl navíc ve filmu bezvadnou plešku, fotku jsem ale bohužel nikde nenašla :)

A teď to nejdůležitější na závěr: film je opravdu bomba, ale pokud jste o hraběnce Bathory toho moc neslyšeli a chcete jít do kina proto, abyste zjistili, jak to s touhle slavnou paní bylo, radši zůstaňte doma :) Jakubisko tenhle film natočil nevím proč, kvůli historické hodnotě to ale určitě nebylo. Překopal ten příběh totiž tak, jak se jen dalo, takže nám z toho nakonec vyjde, že hraběnka vlastně nikoho nezabila a všechny vraždy, které se na jejím hradě staly, byly jen spiknutí proti ní. To hlavní spiknutí měl prý na svědomi palatin Turzo, který chtěl po hraběnce její majetek. Proto proti ní udělal toto spiknutí, aby nakonec hraběnka umřela zničená a zlomená na svém čachtickém panství v zajetí. Román od Nižnanského i historické prameny však mluví naprosto jinak. Existuje originální písemná korespondence, ze které jasně vyplývá, že Eržebeth Bathory trpěla duševní poruchou, sado-maso jí dělalo neskutečné dobře a všechny na svém panství zabila ona sama. A naopak palatin Turzo jí dal takové rady, aby jí a její rodině zůstal alespoň nějaký majetek a právě díky tomuto ,,nepříteli" nakonec o svůj majetek nepřišla. A podle historickým pramenů se pravděpodobně poté na svém hradě zabila.

Jakubisko prý chtěl jen na tuto ,,kauzu" upozornit, říct, že to mohlo být jinak a nebylo dostatek důkazů. Reportěři ČT se však vydali po stopách hraběnky a během jednoho dne byli schopní celý příběh ve filmu vyvrátit :) Konfrontovali s těmito fakty historičku, která na filmu taky dělala, ta se téměř na nic nezmohla, prý ona nic nenašla a bla bla bla :) Blbka :)

Ale asi o tohle přesně šlo, Jakubisko se totiž u kritik konstrukce děje strašně šibalsky usmívá a podle mě ví, že takhle to asi nebylo, ale baví ho, jak se to teď řeší a jakej je z toho poprask :) A rozhodně mu to vydělá, tak proč by se nesmál :) Radím ale přečíst knížku, jak už to tak bývá, téměř vždycky je lepší, než film :)

Asi by to chtělo i druhou část....Tatry :)

Sun, 27 Jul 2008 00:20:25 +0200

Poslední rodinná dovolená o těhle prázdninách, pak už podnikám věci jenom s kamarádama, takže jsem si to musela náležitě užít :) Do Tater jsem za svůj krátkej život vyrazila podruhé. Poprvé to bylo před pěti rokama a bydleli jsme o jeden barák výš než letos. Změna je život :) Jinak osazenstvo: já, sestra, mamka, taťka, bratranec a můj drahý strýc, což je blázinec. Taťka hypochondr, katastrofista, blázen. Strejda blázen, pako. Mamka histerka. O nás mladších škoda mluvit :)

Hory, výšlapy, to je pro mě vášeň, i když funím občas, jak pěkný prase. Zdolat horu, jakejkoli kopec je pro mě úžasnej pocit...Letos jsme z dovolené bohužel dva dny proflákali, protože pršelo, ale stejně byla sranda. Byli jsme taková ta tlupa dementů, co se řehtá nějaké ptákovině, svíjí se smíchy kvůli kravinám a za okny lilo :) Potom jsme to ani neřešili, že prší. Tatry jsou nádherný, o tom myslím ani nemá cenu mluvit. Poslední dny jsme se bohužel potkali s lehce katastrofálním stavem, protože Slovensko sužovaly záplavy a nám turistům se rozbahnily cesty. Dokonce jsme chvilkama chodili po kamenech, který lehce čouhaly z vody,i když jsme šli po jindy suché turistické stezce! A když nám turista, co šel naproti sdělil, že o pár metrů dál je vylitá řeka, obrátili jsme. Takhle nám vznikaly naprosto náhodný výlety s neznámejma cílama :)

Před pěti rokama jsme s úžasem čuměli na horu, která byla kolmo nad náma. Někde nahoře jsme viděli lidi velikosti piditeček a byla to pro nás naprosto fata morgána. Tuhle horu jsme letos zdolali. Říkám to velmi pyšně :) Stát na ní bylo dost krutý, protože napravo od nás svítilo sluníčko. A nalevo byla taková mlha, že nešlo nic vidět a pršelo. Vítr fučel tak, že jsem měla pocit, že za chvilu letím dolů :D Nebo když jsme chodili v 5 stupních Celsia, to jsem si teda říkala, že to je léto za všechny prachy :D

A tak mě napadá, že Slovensko je taková zvláštní země.... V turistické oblasti máte pocit, jak bohatá je to země: krásné chaty, termální koupaliště, upravené domy, náměstí...a jedete kousek od centra turismu a hele: před rozbořeným domem občan tmavší pleti, vysoké paneláky hyzdí pohled na horu za nimi.....Země dvojí tváře.

Cena mléčnejch výrobků byla strašná......50 korun za máslo a podobně. Když jsem pak vlítla do Hypernovy v Uh. Hradišti, byla jsem tak překvapená, jak tu u nás máme levno!! :)

Poslední den jsem se vyblbla v aquaparku Tatralandia, největším aquaparku ve střední Evropě :D Bylo tam vážně bežsky! Bazény, tobogány.....těch tam bylo dokonce 27!! :) Prostě bomba, plno atrakcí, strašnej fešák tam měl hodinu aerobiku ve vodě. Sice jsem necvičila, ale bylo to tím, že si sundal tričko, já začala zírat a najednou byl konec hodiny :D Bylo mi jedno, že chvilkama prší, fouká, nevnímáte :) Jak pako jsem lítala do schodů, abych si urvala dobré místo ve frontě.Z některejch tobogánů jsem byla lehce v šoku, protože valím jak sviňa a tam najednou nalepenej nápis BRZDI. A než jsem si v té rychlosti uvědomila, co po mě chcou, letěla jsem obrovským sjezdem do vody :D A v některejch nebylo chvilku vidět :) Mým top tobogánem se nakonec stal RAPIDO- rychlejší než strach :D Nebo aspoň tak mu to stojí ve sloganu :) V RAPIDU bylo vše, co se od dobrého tobogánu dá čekat: jelo to tam rychle, bylo tam pár prudších skluzů, sem tam tam nebylo vidět, přitom ale dával pocit bezpečí :D Asi tak :)

Musím ale přiznat, že jsem se do Tater hodně těšila taky proto, že vypadnu pryč z Brna a udělám si jasno v hlavě. Plán to byl bezvadnej, ale nevyšel :) Nebo teda málem jo.......už jsem měla jasno v tom, kohože to vlastně miluju, koho vedle sebe chci a pak se to zase všechno v jedné minutě sesypalo jako domeček z karet. Najednou, nárazově....a já zase přemýšlela nad tím, jaký by to bylo, kdyby......a zas jsem byla na začátku jako předtím. Z toho plyne, že když máte v hlavě sračky, tak vám ani hory nepomůžou. A taky pravidlo, že když asi chcete být s dvouma klukama zaráz, ale je vám to blbý ( a navíc vás ten jeden nechce a neví o tom :D ) tak prostě buďte s jedním :D Jak píšou v Cosmopolitanu: když máte po rozchodu s partnerem velké deprese, nechoďte radši se ženatými. A podobná hovadská pravidla, díky kterým je život hned jednodušší :D:D

Navíc se teď na to musím dívat z dobré stránky :) jednou mě na horách svědila noha, tak jsem se podrbala a naskočil mi na tom místě dost podivnej flek, ségra se na to podívala a konstatovala, že to asi bude syfilis :D Neberu to na lehkou váhu, jelikož co jsem tak viděla, tak celej rok v rodince probírali pohlavní nemoci a mám pocit, že se v tom ségra až moc vyzná :D Proto teď musím být neskonalou optimistkou :D Bez závěru

Prázdniny, část první, Mastři a babička :)

Sat, 26 Jul 2008 23:39:57 +0200

Jj, zrovna já jsem se vydala na Masters of rock :) Nejdřív jsem tomu sama nemohla uvěřit, ale bylo to tak :D Nic proti rocku nemám, dokonce bych řekla, že je mi tenhle styl nejbližší, ale kulturu piva, černé barvy, tetování, dlouhých vlasů na chlapech, řetězů a podobně, prožívám jenom velmi okrajově. Vlastně asi prožívám jenom to pivo :D Když jsem vystoupila ve čtvrtek ráno ve Vizovicích z busu, všechno vypadalo docela na pohodu :) Sice jsem se mezi těma všema rockerama trošku vyjímala ( prostě mi svítily vlasy- klasika a na rockovej festival si beru bílý trička-kráva :) ). Stan jsme si dali na bezvadný místo, měly jsme to do areálu fakt jenom kousíček. Jenže pak přišlo něco děsně nečekanýho. Užila jsem si pár bezva koncertů ( hlavně Totální nasazení a Korpiklanni byli špičkový), setkala jsem se tam po dvou letech se svojí ,,dávnou" láskou, všechno bylo bezvadný ( dokonce aji ty přetýkající Toy, Toy se daly ) a mě stejně jedno odpoledne přepadl neodbytný pocit, že chci jet domů. A tak jsem se hned druhej den sbalila a jela domů :( Vím, vím, je to docela pitomý a asi jsem z toho fesťáku nic neměla, ale..... Stejně jsem si to tam užila a vzpomínám na to ráda :) Přijela jsem domů, z toho vedra v buse jsem hnedka nalítla do Mc Donald na dvě zmrzliny :D, a příjdu domů a mamka zrovna odjížděla k babičce, tak jsem nasedla do auta a jela taky :) Bezvadný na tom bylo to, že babča doplnila mému žaludku to, co mi celý prázdniny zatím chybí a to je teplý jídlo, který v práci nemám a na fesťáku už vůbec neee :D Spala jsem tam 16 hodin denně, naštěstí pršelo, tak jsem o nic moc nepřišla. Prostě bomba :D

Nikdo se nás na nic neptal a je tu!

Tue, 08 Jul 2008 17:35:07 +0200

Radar, děcka, radar :) Teďka jsem hodinku sledovala ČT 24, kde právě dávaj zaostřeno na radar a jako.....nemám z toho moc dobrej pocit. Popravdě mi podpis týhle pitomosti zkazil celej den. Za asi hodinku má začít demonstrace na Václaváku a mě je celkem líto, že tam nebudu :) Mám ty protesty teďka nějak v lásce :D Chtěla jsem jít na pochod lesbiček a gayů Brnem, bohužel jsem byla pryč, ale když jsem to pak viděla v telce, tak jsem aji byla ráda, že jsem tam nebyla, páč bojovat proti holejm hlavám nebude asi moje silná disciplína :D Jo, k té demonstraci ( už začínám bejt jak jedna paní v práci, která během historky popíše dvacet jinejch historek a vy si myslíte, že už je konec a ona vykřikne: ,,jo, už vím, co jsem chtěla" !! :))) Doufám, že na ňu příjde hodně lidí. Čekají tisíc lidí, tak snad těch tisíců dovalí aspoň deset. Nebo třeba padesát, klidně sto!!! A stejně mám takovej pocit, že nás nikdo poslouchat nebude. Že se radar moc nechce, je v českejch lukách a hájích jasná věc. Do Prahy to asi nedošlo, maximálně do Lidovýho domu, ale u ČSSD nikdo neví, jestli je to jejich názor nebo jestli to dělaj jenom proto, že ve volbách z toho kápne pár procent. Podle paní Riceové ( ministr zahraničí USA) má radar nespočet výhod a kdybych ji měla ráda, možná jí i věřím. Politici jí asi taky věří, nebo jim naslibovala hory doly, nakonec z toho nebude ani jedno, ale co, no :) Jsem lehce zklamaná, protože kdybychom radar odmítli nebo si nebyli jistí, tak není problém a USA s námi dál jedná, jako třeba s Polákama. My ale musíme hned kývnout, což se mi na českých politicích nelíbí. Naše země není ve vážným ohrožení ( jestli je, tak to zatím ještě nikdo neví) a bez radaru bychom to klidně chvilku vydrželi. Ale USA asi ne. Nejsem moc vřelý zastánce vztahů s USA. Je fajn s někým vycházet dobře, diplomacie je důležitá, ale radar a tyhle věci okolo tyhle vztahy tak nějak ,,prohlubujou" a to se mi nelíbí. Amerika by nejradši vládla všem a......ne, ne, ne. Pokud někoho zajímá můj názor: já neříkám radaru ne. Neříkám mu ani ano. Vůbec nic o něm nevím a možná právě proto se z toho středu trošku kloním k ne. Kdybych ale měla říct jasně, tak je můj názor jedno slovo a to POČKAT. Radar nemá u nás podporu lidí. Nemá podporu ani části poslanecké sněmovny ( a není jisté, jestli projde ratifikace smlouvy). A v Americe se nám brzy vystřídá prezident, který může mít na radarový deštník naprosto jiný názor. Rusko se cítí být tímto radarem ohroženo ( prý se nemá čeho bát, ale znáte to :) a spolupráce s Rusy by podle mě měla být také lehkým faktorem k tomu, aby se s radarem počkalo.......

Prvně bych dostatečně a kvalitně informovala veřejnost ( bez pana Klvani, prosím!!! ), dořešila všechno okolo, pak bych teprve něco podepisovala. Ale tohle je můj názor, nemusí bejt správnej, znáte to :)

Tak si držme palce, ať na ten Václavák dojde plno lidí, ať to není jenom ta ,,posraná" tisícovka, ať se něco aspoň děje, ať to lidi zajímá, ať příjde celá Praha a okolí!!!! Držím palce :)

Jak to zatím vypadá :)

Sat, 05 Jul 2008 01:09:18 +0200

Jo, musím uznat, že je hodně hodin. A přiznávám, že jsem přišla domů opilá a pořád ještě opilá jsem. Mám červený oči, ale nic se netočí zas tak moc. A týden prázdnin za mnou. První dny byly super. Jela jsem na oslavu 75. a 80. narozenin, naštěstí tam mám pár duší, které myslí stejně jako já a bavila jsem se. Pak jsem byla u babičky, kam za mnou přijela kámoška, kterou naprosto žeru. Obdivuju ju za to, že je všechno pro ňu bezva a super. Musím přiznat, že její optimismus mě vždycky dostane a prostě....nenávidím lidi, co pořád žvaní o tom, jak jsou hnusný a škaredý, přitom jim důležitý věci unikaj. Člověk se nemůže koukat jenom na to, jestli má v něčem velkej zadek nebo jestli je hnusnej. Každej má svoje mouchy, ale ta moje kámoška není extra kráska, ani chytrolín, jenže je sama sebou. Jo, oblíká se jako semafor, občas vážně svítí na všechny světový strany, ale říká, že to je prostě ona a jiná nebude. Přesně tak to má být. Žeru všechny holky, o kterejch kluci říkaj, že jsou hnusný jenom proto, že jsou tlustý, blbě se oblíkaj nebo prostě proto, že jsou potetovaný, propíchaný piercama nebo maj třeba dredy.

Zajímalo by mě, proč pod alkoholem řeším taková dramata :D Vlastně jsem v rozjedu v hlavě vyřešila všechno, co jsem chtěla, ale ne moc efektivně. Přemýšlela jsem o práci, kde mě dneska zaučoval jeden sympaťák ( a myslím to vážně tak, že byl sympatickej, určitě ho nechci sbalit, protože vážně netuším, jak se to dělá a nikdy jsem to nedělala :) , o tom, co jsou jistoty a co skok do neznáma. Asi rok řeším něco jako dilema. Dneska jsem to svěřila jedné mojí kamarádce. Je to bezva holka, stejně mi ale vyjmenovala jen alternativy toho, co bych mohla udělat a co by se mohlo stát. Připadá mi, že hledám řešení, ale nikdo ho nemá, dokonce ani já. Ano, zbožňuju. Strašně moc. Je to děsně návykový. A pořád. Kecám, žvaním, svěřuju se a stejně si někdo neumí přečíst věci mezi řádkama. Ach jo, nebo neumím věci efektivně naznačovat. Mám docela vysoký sebevědomí a stejně některý věci nemůžu udělat, jelikož se bojím a nemám dost velký sebevědomí na to, abych si stoupla a řekla, že je to tak a tak a tak a konečně vyřešila to, co se ve mě děje. Zase bych ale nerada zničila všechno krásný. Jenže nevím, jestli to, co se děje je jistota a risk je to okolo a nebo teď je to, co chci a okolo mě je to jenom pěknej sen, kterej zní lákavě, ale je to jen blbost, příběh, co se mi honí hlavou.

Panebože, já bych nad tou bezradností jednou brečela, ale vím, že až se jednou střískám zase pořádně, tak to všechnu řeknu, slibuju. Všem tady, co to čtou.

Jak se pozná, co k vám někdo cítí? Jestli máte někdo radu, strašně ráda si nechám poradit, cokoliv. Písnička Little things give you away je prostě bomba. Poslouchám to teďka pořád. Je strašně pěkný, když vám někdo řekne, že vás má rád. Je to fakt bomba. Slyšet něčí hlas je nádherný. Občas bych za to zabíjela.

Slova, že všechno, co jsi vždycky chtěla byl někdo, kdo by k tobě doopravdy vzhlížel, jsou nádherný. Jenže ne vždycky je to ten, co chceme.

A sakra, už píšu zas blbosti. Jenže nevím, co mám řešit. Olympiáda v Číně je ohraná, stejně tak UFO a city jsou občas pěkné sračky :)

Prázdniny si ale užívám pěkně :) Sice nejsem v Itálii jako Robbie a dál než na Slovensko se nehnu, stejně si ale užívám a všechno v poho :)

Zítra dokonce jedu do domu, kde jsem jako malá strávila spoustu času, ale od smrti babičky jsem tam nebyla....nevím, co to se mnou udělá, ale asi se smířím s něčím, co jsem zatím neuměla přijmout. A třeba se smířím s mnohem odlišnejma věcma. Pustím si Linkiny a zase si vzpomenu jaký to bylo na ně skákat a všechno bude lepší. Protože hudba je supr :) Tak si ty prázdniny užívejte všici :)

Malinkatej objev :)

Fri, 20 Jun 2008 22:11:36 +0200

Znáte Toma Kluse ?? :) Já ne :D Vůbec netuším, kdo to je :) Vím jen, že je mu 22 let, studuje DAMU a chodí s herečkou z Ordinace v růžové zahradě. Každopádně jeho písnička Pocity je strašně příjemná a pěkná :) Co myslíte??

tady, tady, tady :D

Linkin Park :)

Thu, 19 Jun 2008 20:57:13 +0200

895 českejch korunek není málo, takže vnitřní dilema, jestli mám jít na koncert Linkin Park bylo na světě. Trvalo mi přes tři týdny, než jsem se rozhodla, že teda půjdu a svoje poslední úspory jsem vrazila do zázračného papírku, který mi měl 17.6.2008 otevřít dveře na brněnský Velodrom.

Linkiny jsem hrozně žrala, když jsem byla mladší. Vedli v Esu, jejich písničky se všude hrály.... Byla to mánie, protože u nás v republice to bylo něco novýho. Když se tak koukám zpátky, vůbec jsem jim nerozuměla. Sedm korun za sms do Esa jsem sice dala, ale unikalo mi to něco...duše kapely...ta aura...karma nebo nějaká podobná hmota, která by u dobrých kapel měla být. Je to něco, co cítíte jenom vy. Naskakuje vám husí kůže, běhá vám mráz po zádech a poznáváte se v písničkách. Tohle mi došlo až dva týdny před koncertem, kdy jsem hekticky zaposlouchávala jejich poslední album Minutes to Midnight. První dny jsem seděla v šalině, jela do školy, v uších Linkiny a měla jsem radost z toho, že už mi ty melodie i lezou do hlavy. Jenže pak příšel ten zásadní zlom: najednou mi byla melodie naprosto někde, jenom jsem seděla, nevnímala okolí, do uší mi řval Chesterův hlas, duněly kytary a já jsem byla ta hrdinka písničky, která si to všechno ( i když samozřejmě v trošku jiné- zmenšené formě) prožila. A každou další cestu do školy jsem si to prožila znova. Řekněte přede mnou Leave out all the rest a dostanu se do euforie.

Spousta kapel je takovejch bezduchejch....Je to asi proto, že hrát v kapele je dneska in, vynáší to a tak se do toho cpe každej. Myslím, že ani nejde o talent, ale spíš o to, proč to děláte a jestli máte co říct. Texty stylu ,,měl jsem tě rád, ale ty jsi mě zradila, teď tě nenávidím" ( viz Hate, I really don´t like you- Plain White T´s) sice nikomu nic neudělaly, ale uznejte sami, že to není zrovna eňo ňuňo.A opravdu se v těhle textech nenacházím, protože nic není takhle jednoduchý. Takhle to může bejt jenom účelový. Na Linkinech obdivuju to, jak lidský jsou. Jejich texty mají hloubku, myšlenku, připadá mi, že si věcma, o kterejch zpívají, spousta lidí prošlo a hodně lidí jim rozumí. Míchají tolik stylů dohromady, což z nich sice nedělá naprosté hudební guru, ale rozhodně to umí podat. Seděla jsem v šalině a lítaly mi motýlci v břiše, když jsem si představila, že to, co mi teď zní v uších, už brzo uslyším naživo.Byla jsem plná očekávání, jaký to vlastně bude a......

.......odpověď stála téměř přede mnou, když jsem hodinu a půl před koncertem stála na Mendláku s Robbiem, Haňulkou a s lidičkama od Robbieho :) Nevím proč, ale přišlo mi hrozně srandovní, že se do Brna na Linkiny sjížděli lidi z celý republiky, Slovenska i Maďarska a já jsem jenom sedla kousek od baráku na 84 a za 15 minut jsem byla tam :D Tohle všem Pražákům závidím, že ty koncerty maj takhle blízko, tak bych se taky chtěla mít ! :) Snažili jsme se zabrat si co možná nejlepší místa, ale nestáli jsme nakonec tak blízko podia, jak bychom chtěli. Všude bylo plno lidí, asi 90% z nich měla na sobě tričko Linkin Park, to jsem naprosto zírala :) Přesně v sedm ( nejsem si tím jistá, ale věta je to dobrá :D ) vtrhla na pódium anglická kapela Enter Shikari, utrpení pro všechny uši :D Kluci jakože blbli, kytary jim ladily, ale jejich hudba postrádala cokoli chytlavýho, zpěvák jako kdyby řval věci, co ho najednou napadly a hudebníci hrály úplně něco jinýho. Jasně, může to bejt tím, že je neznám, ale už jsem viděla dost předkapel, který neznám a nikdy to nebylo takhle hrozný. Linkini na sebe nechali čekat pak něco přes hodinku, ale nástup byl fenomenální !!!! Okamžitě strhli publikum sebou, aniž by museli pohnout brvou. Stačilo jen zabrnkat všem známé melodie a všichni jsme jim zobali z ruky. Zahráli pár starších věcí, hity z Meteory a taky z Minutes to midnight. Podle mě songy jako Faint, Numb nebo From the inside mají neuvěřitelnou sílu a na koncertě to byla naprostá pecka. Lidí zpívali s Chestrem snad všechny songy. Linkini myslím mohli bejt dost spokojení. Písničky byly sem tam prokládaný jenom instrumentálníma věcma, asi aby si Chester trošku odpočinul. Řve totiž naprosto znamenitě!!! Úplná bomba bylo to, když Chester zpíval jen s doprovodem klavíru. Zpívá nádherně čistě, v jeho hlase je spousta emocí....jen jsem mlčela a nemohla se vzpamatovat z toho, jak tóny klavíru pomalu opouští prostory velodromu a rozplývají se ve vzduchu, zatímco Chesterův hlas se mi pomalu vpíjel do krve jako jed.

Potom se zhasly světla a kluci z kapely odešli, což jsme tak ale nemohli nechat a hlasitým křičením, tleskáním a vším možným jsme je dostali na pár songů zpět :) Poprvé a bohužel naposled :( Přála jsem si, ať to nekončí, ale bohužel.... Linkini hráli skoro hodinku a půl, což je u nich trošku rekord ( podle toho, co jsem slyšela) a snad to vypovídá o tom, že se jim tady hrálo dobře. Hodně zahraničních kapel si Českou republiku chválí, že má super fanoušky a já musím jenom souhlasit, protože naši lidi umí vykouzlit opravdu skvělou atmosféru a koncert si parádně užít. Linkin Park byli v ČR už potřetí...V Brně na ně přišlo 12 000 lidí. Snad ne naposled.

Jsem hodně pocitovej člověk a u hudby pro mě hrají texty a celkové citové působení hodně velkou roli. Chester je hodně charismatickej človíček, to jeho charisma na mě dolítlo aji z těch XX metrů, který mě od něho dělily. Asi byste mu netipli 168cm, když slyšíte s jakou silou a nasazením zpívá. Má toho za sebou hodně, hodně toho prožil a ta jeho určitá forma introvertismu mě neuvěřitelně vzrušuje a dává Linkinům ten náboj tajemna...Protože bez zpěváka s pocitama by z LP byla asi fakt sračka :D :D Prostě řev, nic víc. Je to jak u Placebo, že frontman dává kapele ten nádech. Ze zpěvu Chestra je cítit, že ví, o čem to je, i když ne všechny texty skládal on. Z koncertu, kde je hudba ,,plná", ne prázdná, nemůžete odejít prázdní. A taky jsem prázdná určitě neodešla. Bylo mi strašně smutno, tesknila jsem....Život není jenom jednoduchej a není jenom pěknej, ale stejně je naprd sedět doma a brečet :) Chester o tom ví sví, když se postavil na nohy po tom, co ho pohlavně zneužíval jeho příbuzný a radši se z toho vykřičí. Bylo mi sice strašně smutno a byla jsem smutná, ale tak jakože.....pozitivně, radostně. Chtěla jsem se smát a plakat zároveň. Už hodně dlouho ve mě nebylo tolik radostných pocitů, jako když jsem potom seděla v rozjezdu a jela domů. Tohle si ještě někdy musím zopakovat!!!!!!!!!

To, co teď píšu, jsem už vůbec nechtěla psát, ale ještě něco mám, pardon :D Prohlásila jsem totiž, že koncerty Supportů jsou lepší, než byli Linkini. Je to asi tak, že na Supportech jsem byla sedmkrát a ta atmosféra tam mě vždycky dostala, zablbla jsem si a bylo to :) LP mi ale dali něco mnohem víc, spíš něco psychickýho.......je to jetý, já vím :D ale Supporti jsou relax, LP byli něco hlubokýho, co se nedá nazvat ,,relax"...

Jinak videa z Brna jsou na YOUTUBE. Nejdou mi sem dát, ale určitě se na ně podívejte :)

a to už je asi vše :D