Strach je jeden z nejhorších pocitů a v tom pravém slova smyslu jej nemá rád asi nikdo. Přesto člověk vymyslel a pořád vymýšlí činnosti, při kterých se musí bát. Věci, kterých se musí bát... Překonávat svůj strach je tak nějak trendem. Horory také lehce spadají do kolonky ,,překonejte svůj strach", ale jak pro koho. Znám i blázny, kteří se v kině nebojí :) Pro mě jsou horory strašně flustrující a stresující věcí. A stejně se na ně koukám. Stejně na ně chodím do kina. Bláhově doufám, že se jednou nebudu bát. Ale zatím to nevypadá nijak nadějně. Strašně se bojím toho, že se při hororu leknu :)
Ale v rámci překonávání strachu jsem si zašla na Sirotčinec. Film nevypadal vůbec špatně, bála jsem se už při ukázkách a bála jsem se i v rámci filmu. Stručně děj: Laura vyrůstala v sirotčinci s ostatními dětmi. Jí se ale naštěstí někdo ujal a ona prožila šťastné dětství. Sirotčinec se mezitím zavřel a Laura se ho už jako dospělá žena rozhodne koupit, nastěhovat se tam a starat se o nemocné děti. Vše vypadá idilicky do té doby, než její adoptovaný syn Simon trpící virem HIV, začne mít imaginární kamarády. Laura mu nechce věřit a spolu s manželem doufají, že jejich syn z těchto dětských her vyroste. Vše začne Laura brát vážně až poté, co se po jedné hádce Simon ztratí. Odhodlaně jej hledá a pomalu zjišťuje, že imaginární kamarádi nebyli imaginární. Sirotčinec totiž skrývá děsivá tajemství. Laura odhodlaně patrá jak po synovi, tak po věcech, které se v sirotčinci po jejím odchodu staly. Zjišťuje hrůzné věci a cítí, že pokud vypátrá minulost sirotčince, najde syna. Nechává se proto intuitivně vést duchy, kteří dům obývají. Pátrá i poté, co ji opustí manžel. Je naprosto vysílená, nervově vyčerpaná...najde syna? Bude naživu? Přežije ona sama?
Opravdu jsem se bála. Film byl natočený opravdu skvěle, bylo na první pohled zřejmé, že nejde o film americké produkce. Měla jsem ze záběrů i umělecký dojem, což se mi u hororu snad ještě nikdy nestalo. Možná proto, že se normálně hraje spíše na strach, než na estetiku záběru. I když má film opravdu dobrou zápletku i umělečnost, pořád je to jen horor. Nevím, jak to vidí ostatní, ale já mám pocit, že témata hororu jsou lehce vyčerpána. Ani Sirotčinec nebyl originál a viděla jsem tu inspiraci horory, které jsem už viděla předtím. Zápletka byla jakousi směsicí toho, což už bylo natočeno.....Doufám ale, že se třeba něco nového konečně najde :)
Herci v Sirotčinci si zaslouží pochvalu, hlavně představitelka Laury- Belén Rueda byla fantastická. Rozhodně jeden z nejpovedenějších hororů, co jsem kdy viděla :)
Iňula |
souhlas:-)