U veselých bublin :-D na Blog.cz

Tak jsem byla poprvé se svým drahým mužem Davidem Soukupem I. zvaným nevím jak na takové ,,rodinné" dovolené. Strávili jsme pět dní a pět nocí v hotelu se třemi hvězdičkami a dvěma bazény :) Nevím, jestli bych to nazvala rodinnou dovolenou, protože takový dva dementíci moc často nikam nejezdí :) Ten dementismus si ale děsně pochvaluju, protože nesedíme u snídaně jako manželé po dvaceti letech, ale můžeme si zablbnout a všechny ty naškrobený tváře okolo nemusíme vůbec vnímat. A paka jsme dostatečný, to je snad jasný :D Ale jako studenti gymnáziam neděláme ostudu, zdravíme, pouštíme starší první do dvěří a podobně :D

První den po tří hodinové cestě jsme nic moc nedělali....schlazení v bazénu bylo samozřejmostí, ale byli jsme dost vyhládlí, tak jsme čekali hlavně na večeři :) Jinak s náma jela taky naše vodárnička....byla tenkrát nová, teď už má bohužel rozbitou vázu :(

Další den jsme byli ve skanzenu, což bylo dost dobrý :) Chvilku jsem si i poslechla koncert nějaké folklorní kapely....občas se za to stydím, ale lidi v krojích mi vůbec nevadí, naopak lidová hudba, cimbál a housle jsou takovou mojí skrytou vášní...Dřív mi skanzen nic moc neříkal, ale teď asi tím, jak jsem starší, nutilo mě to myslet na to, jak ti lidi žili a jak to mohlo bejt krásný, i když nesnadný. Oslovily mě ty chaloupky, mlýny, tradice a zvyky...Klidně bych za tuhle vesnici vyměnila náš panelák...:P

Pak jsme podnikli výlet na Radhošť. Pěší túry miluju, to je moje další velká vášeň ( aby to bylo vše, tak další vášní je kafe a hra na flétnu :D ), ale jsem ráda, když vím, kolik kilometrů mám před sebou. Tentokrát jsem jich měla před sebou třináct. Horší bylo to, že jsme jich potom ušli 22, protože jsme minuli značku :D Jak říkám, jsme paka :D Naštěstí jsme aspoň došli, sice oklikou, ale došli a vepřo-knedlo-zelo v chatě nahoře a potom Marlenka, to mi zpravilo chuť :)

Další velká akce bylo lanové centrum. Přiznávám, že výška a houpání ve výšce není rozhodně moje vášeň. Vlezla jsem nahoru v naději, že nejsem pohybový antitalent. Ale ano, jsem. Zase jsem se o tom musela přesvědčit. Nestačily ve škole kruhy, koza, kladina....skončila jsem na 9. překážce ze 30 a na mých rukách zůstaly obří modřiny, páni to byla bolest :D Bolest taky není moje vášeň....kdysi byla, ale musela jsem si ji působit sama...trošku mě to zmohlo, byla jsem hodně mimo, tak jsem nepřítomně odešla na benzinku, koupila jsem si kafe a další Marlenku. A tak jsem zjistila, co mi jde nejlíp- jíst a pít :D Na to jsem vážně talent a mohla bych to dělat pořád :D

První tři dny byli v hotelu sportovci z Chorvatska......byla to taková směska....Češi, Francouzi, Rusové....měli jsme balkón přesně mezi nima...to byl panečku hluk :D Rus tam pořád křičel ,,Jarda, Jarda!!!". Do toho se míchala francouzština a my tam jen tak seděli s tou vodárnou a chtěli jít dovnitř :D

Konec :)

Tón hlasu, gesta, mimika mají při rozhovoru velkou váhu. A nejen při rozhovoru, ale při jakékoli osobní komunikaci vůbec. Pravděpodobnost, že budeme věřit víc gestům než tomu, co nám daná osoba říká, je až pětinásobná. Když nám někdo říká, jak nás má rád, tón jeho hlasu i gesta ale budou mluvit jinak, budeme si myslet, že nás prostě rád nemá. I já věřím gestům a postojům víc než dané zprávě. Celkově věřím tomu, že symbolika těla může strašně moc napovědět, vypovídá o tom, co cítíme a je míň kontrolovaná než slova. Proto občas vkládám naděje do toho, když se někdo ke mně chová hezky, něžně, možná láskyplně....nemusí to znamenat lásku jako lásku. Může to být jen náklonnost, silný cit ( takže přátelství), ale člověka to zmate, bohužel :)

odkaz na blog Robbieho, kde je taky pár řádek o Číně :) je prostě vidět, že my z Vídeňské, jsme chytré děti zamýšlející se jen nad důležitými tématy. Nekouříme, nepijem, neřešíme lásku, ale jen problémy světa :D

Na film Bathory jsem se chystala pěkně dlouho, vlastně hned od té doby co jsem slyšela, že se bude natáčet. Když jsem byla totiž mladší, dostala se mi u babičky do ruky knížka Čachtická paní od Joža Nižnanského. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem. O osudu Čachtické paní- hraběnky Eržebeth ( Elizabeth) Bathory- slyšel téměř každý. Tato žena je legendou díky tomu, že zabíjela svoje mladé poddané a koupala se v jejich krvi. Věřila prý tomu, že koupel v krvi mladých panen jí zaručí věčné mládí. V Guinessově knize rekordů ji můžeme nalézt jako největší vražedkyni všech dob.

Proto se nedivte, jak moc jsem se těšila na to, že uvidím osud této krvavé hraběnky i na plátně :)

Nejdřív k filmu: režisér Juraj Jakubisko se na stará kolena pěkně rozjel. Film je nejdražším filmem v celé české historii, i když popravdě nevypadá vůbec na to, že by měl s ČR něco společného. Všechny titulky jsou napsané v angličtině a originál filmu je také v angličtině. Čeští herci, kteří ve filmu účinkují, natáčeli v angličtině, do češtiny se potom museli dabovat :) Hlavní postavu hrála Anna Friel ( zaujalo mě na ní, že jejím přítelem je herec, který hraje v Harrym Potterovi Lupina :D ). Je to bez pochyby nádherná herečka.

Celý snímek je natočen velkolepě, opravdu úžasná podívaná. Hodně triků, tehdejší doba byla znázorněna opravdu věrohodně.... ani jsem neměla pocit, že v kině sedím skoro tři hodiny :)

Filmu nelze upřít působivost. Je tu barvité vykreslení tehdejších konfliktů, válek, vidíme tu intriky, znásilnění, spoustu mrtvol, vražd, nechutných scén. Naštěstí tu byla i dvojka Polívka, Mádl, na jména ve filmu si nevzpomenu, ale tahle dvojce mnichů tomu dala tu správnou šťávu :)

Měli za úkol vypátrat, co se v Čachticích doopravdy děje, proto na těch fotkách vypadají tak vážně :D Vymysleli padák, kolečkový brusle a spoustu vymožeností :) Jirka Mádl měl navíc ve filmu bezvadnou plešku, fotku jsem ale bohužel nikde nenašla :)

A teď to nejdůležitější na závěr: film je opravdu bomba, ale pokud jste o hraběnce Bathory toho moc neslyšeli a chcete jít do kina proto, abyste zjistili, jak to s touhle slavnou paní bylo, radši zůstaňte doma :) Jakubisko tenhle film natočil nevím proč, kvůli historické hodnotě to ale určitě nebylo. Překopal ten příběh totiž tak, jak se jen dalo, takže nám z toho nakonec vyjde, že hraběnka vlastně nikoho nezabila a všechny vraždy, které se na jejím hradě staly, byly jen spiknutí proti ní. To hlavní spiknutí měl prý na svědomi palatin Turzo, který chtěl po hraběnce její majetek. Proto proti ní udělal toto spiknutí, aby nakonec hraběnka umřela zničená a zlomená na svém čachtickém panství v zajetí. Román od Nižnanského i historické prameny však mluví naprosto jinak. Existuje originální písemná korespondence, ze které jasně vyplývá, že Eržebeth Bathory trpěla duševní poruchou, sado-maso jí dělalo neskutečné dobře a všechny na svém panství zabila ona sama. A naopak palatin Turzo jí dal takové rady, aby jí a její rodině zůstal alespoň nějaký majetek a právě díky tomuto ,,nepříteli" nakonec o svůj majetek nepřišla. A podle historickým pramenů se pravděpodobně poté na svém hradě zabila.

Jakubisko prý chtěl jen na tuto ,,kauzu" upozornit, říct, že to mohlo být jinak a nebylo dostatek důkazů. Reportěři ČT se však vydali po stopách hraběnky a během jednoho dne byli schopní celý příběh ve filmu vyvrátit :) Konfrontovali s těmito fakty historičku, která na filmu taky dělala, ta se téměř na nic nezmohla, prý ona nic nenašla a bla bla bla :) Blbka :)

Ale asi o tohle přesně šlo, Jakubisko se totiž u kritik konstrukce děje strašně šibalsky usmívá a podle mě ví, že takhle to asi nebylo, ale baví ho, jak se to teď řeší a jakej je z toho poprask :) A rozhodně mu to vydělá, tak proč by se nesmál :) Radím ale přečíst knížku, jak už to tak bývá, téměř vždycky je lepší, než film :)