Svítí jen pouliční lampa. Její světlo se nevinně, leč velmi intenzivně dere dovnitř pokoje a kazí tu úžasnou věc, absolutní tmu, která dovoluje všem myšlenkám, aby se draly na povrch.Na paprscích toho světla lehce kloužou myšlenky, vzpomínky a spousta zláštních citů až tam někam....hluboko..do opravdové absolutní tmy, kde se hromadí tvoje bílé výkřiky do tmy. Jak hluboko to bude? Kam až to necháme zajít? Proč ty tóny zní tak zákeřně? Proč nejdou lepidlem normálně lepit věci? A proč jsou city tak hratelný? Ví někdo, proč blízkost tak bolí? Proč dálka uklidňuje? Proč láska nesbližuje? Proč pozornost budí prázdnotu? Proč city svazují? Proč strach svazuje ještě víc?