3. února 2008 v 0:39 | Iňula
|
Včera v noci jsem měla sen. Není na tom asi nic zvláštního, jenom.... byl to můj první sen po dlouhé době a ještě ke všemu byl až moc reálný. Proto dneska celý den přemýšlím nad tím, co sny znamenají, co mají vyjadřovat. Moc přesně si z hodin biologie nepamatuju, kde by měly vznikat. Mám neblahé tušení, že v mozku :-D , jenže tady moje znalosti končí. Osobně si myslím, že ve snu se nám uvolňuje nějaké napětí. Záměrně se zbavujeme věcí,které nás tíží. Seznamujeme se v nich s obavami, které v sobě máme. Vidíme konečně reálně věci, které nám způsobují stres. A nebo jen tak blbneme, lítáme si na mráčcích, líbáme se s našimi idoli i nepřáteli, vdáváme se, pátráme po zločincích a podobně :-) A možná to má maličkato něco společného s kognitivní psychologií, protože jsme na situaci ze snu potom lépe připravení :-)
Každopádně je strašně zajímavé , co dokáže lidský mozek vytvořit, jaká složka nevědomí v nás musí být. Prý se celý dlouhý sem může v naší hlavě odehrát za pouhých pár vteřin. Kdysi jsem četla o snech článek. Autor se tam hodně zabýval tím, jak si sny zapamatovat. Mě osobně napadlo, že po probuzení by bylo nejlepší si sen okamžitě napsat. ,,Pana vědce" napadlo, že by si měl člověk nastavit budíka a nechat se budit každých 90 minut :-D Tím si člověk prý sny zapamatuje naprosto přesně a nemusí si je ani psát. Jak jednoduché :-D
Jak tak vzpomínám, mám jenom dva typy snů. Ty realistické a potom ty bláznivé. Když jsem byla malá, mívala jsem sen o tom, jak mamka s taťkou stáli u jedné mojí babičky na dvoře. Byli nazlobení sami na sebe a rozhodli se, že si dají závod. Rozběhli se přesně jako býci proti červenému šátku, jenže hlavou proti vratům. Mamka do nich hlavou narazila, taťka před nimi zastavil. A mamka umřela. Já brečela a vyčítala jsem taťkovi, že mamku zabil. Tenhle sen se mi zdál alespoň desetkrát za život. Asi podle snu tušíte, co se tenkrát v reálu dělo.... Pokaždé jsem vstala a brečela jako želva.
A včera po dlouhé době jsem měla sen, který mě dostal stejně jako kdysi můj sen o rodičích. Zdálo se mi, že jsem byla hrozně moc rozhádaná se svým klukem ( dále jen David :-D ). Řekl mi, že se pokusí všechno mezi náma zpravit, že se o mě bude starat, když mám teďka takové horší období a obecně mi v tom snu nasliboval velmi mnoho. Zrovna jeden den jsem byla smutná, protože doma se zase něco dělo.Tak jsem se snažila Davida nějak kontaktovat, jenže neúspěšně. Byla jsem hodně nazlobená, tak jsem se oblékla do sportovního a začala běhat po Židenicích a Juliánově, abych se trošku odreagovala ( fakt jsem toho uběhla hafo moc, bolí mě z toho nohy aji v reálu :-D ) . Když jsem běžela okolo jednoho parku, viděla jsem tam lidi, který znám. Bylo jich tam hrozně moc. Pak jsem potkala Peťušku, která zrovna plnila nějaký bojový úkol, tak jsem se jí ptala, co se děje a ona mi prozradila, že David uspořádal hromadnou akci, že je tam hrozná sranda, plno lidí, můj úžasný bývalý spolužák Fana prý vymýšlí super hry a všichni se skvěle baví. Ve mě se v tu chvíli smíchalo strašně moc různých pocitů. Byla jsem smutná z toho, že i když mi slíbil pomoc, tak mě ven nepozval, i když to jsou i mí kamarádi. Cítila jsem naštvání za to, že mi ani nezvednul telefon, když jsem mu volala. A hlavně: bylo mi hrozně moc líto, že místo toho, aby plnil to, co mi slíbil, radši si uspořádal vlastní věci, do kterých mě ani nezahrnul. Hrozně mě bolela ta ignorace, to odstrčení, ten nezájem.... Přesně se mi vybavuje situace, jak jsem běžela okolo toho parku, kde s děckama byly, a já věděla, že mě vidí, jenže on ani nezvednul oči, ani se na mě nepodíval.
Najednou jsem pozvolna začalo otevírat svoje oči. Ležela jsem doma, ve své posteli, nikde jsem neběhala... ( naštěstí....), ale ten pocit z toho snu ve mě zůstal. Bylo mi tak nějak smutno. Vstala jsem a šla do kuchyně, kde byla mamka. Objala jsem ji a začala jsem strašně moc plakat.Uvědomila jsem si totiž, že i tohle je věc, ze které mám podvědomě nějak strach. Ať už šlo o ty sny s rodičema nebo teďka o tenhle, vždycky se něco stalo s lidma, na kterých mi extrémně záleží.
Ještě teďka mi není z toho snu moc dobře, strašně moc si přeju, aby se mi už nikdy nezdál, aby tohle byl sen poslední, co se tohohle tématu týče. Tak opuštěně jako dneska ráno jsem si už dlouho nepřipadala... Naštěstí je tady konec dne, který všechen můj strach smazal, ale.....Tady přesně vidíte tu opravdickou sílu snů. Nejhorší na tom je, že tahle hrůza mohla trvat třeba jen dvě vteřiny :-D
Krásné sny :-*
Broucinku... mas to oprovdu strasne krasne napsane:-) Uplne klobouku dolu:-*
...............a Promin :-*