close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Erotické mms na Óčku :D

30. listopadu 2008 v 16:59 | Iňula |  Aktualitky z méého života :)
Včera v noci jsem se bavila tím, že jsem sledovala hudební stanici Óčko. Ti, co tuhle stanici sledují pravidelně asi ví, že na spodu obrazovky se v nočních hodinách ukazují zprávy, které lidi posílají jako sms. Takže chat :) Jelikož jsou tam převážně věci stylu ,,hledám holku na sex, ženatý hledá milenku nebo holka na erotické sms" napadla mě včera otázka, jestli tenhle chat vážně funguje nebo ne :) Do chatu jsem poslala sms ve znění ,,osmnáctiletá blondýnka z brna hledá kluka na erotické mms. Pošli první, oplatím". Nic jsem si od toho popravdě neslibovala, o to větší bylo moje překvapení, když do deseti minut jsem nejprve musela odmítnout šest hovorů, došlo mi 15 sms a co bylo pro mě opravdu šokující tak pět MMS mužského přirození. Závěr: chat vážně funguje. Skvěle! :D
 

Je...

3. listopadu 2008 v 20:13 | Iňula |  Moje povídky
Malinkatý místo, obdelník uprostřed ničeho, co se pomalu houpe.Kouzelník, který umí uklidnit hladinu, rozsvítit světla, vytvořit štít a držet tu linii ticha, i když přerušovanou. Pyroman, od kterého létají jiskry, když zakládá oheň. Lhář, protože je to možná jenom sen. Rétorik, jehož slova znamenají hodně. Ochránce, protože se mi s ní nemůže nic stát. Štvaná zvěř, která se snaží uniknout minulosti, která jej pronásleduje.Muzikant, jenž rozehraje orchestry i tam, kde je ticho. Vdechl tomu obdelníku život. Vysává mi vzrušení z očí. Lehce mě ochutnává, ale jen na chvíli. Buší mi srdce a dýchám. Dealer, od kterého bych kupovala jeho drogu neustále. Znova mě ochutnává, ale jak jen chutná on? Ani zakázané ovoce nechutná líp. Není žádná dobrota, po které hoříte, rozplýváte se, jíte dál a pořád hrozně chcete. Pořád a pořád...je to vražedné, za tuhle chuť bych zabíjela. Hasič, který nemilosrdně hasí pyromanův oheň. Tyran, kterého baví způsobovat bolest. Ještě chvilku ve tmě a pak světlo, které přetne všechno. A najednou je tu realita, nikde sny, nikde oheň, nikde jiskry. Obdelník mizí, světla zhasla.

Dotazník :)

3. listopadu 2008 v 20:00 | Iňula
Tenhle dotazník mi došel na mejl myslím před čtyřma rokama. Vyplnila jsem ho tehdy a teď jsem na to dostala chut znova :)


>Kolik je hodin a co zrovna delas?
19:36, jsem na ICQ a chci se učit, jenže nejde to :)
>Jaké jméno je uvedeno na Tvém rodném listě?
Ilona
>Přezdívka(y)
Iňula, Čvila
>Křestní jména rodičů?
Jana, Vladimír
>Kolik jsi měl(a) svíček na dortě při posledních narozeninách?
ani jednu, ale bylo mi 18 :)
>Kolikateho ty svicky obvykle sfouknes?
5.10.
>Výška / váha?
174/dost
>Míry?
neměřím :)
>Jaka mas domaci zvirata?
Bohužel žádné, ale chtělo by to psa nebo aspoň křečka :)
>Měl(a)s někdy nějákého imaginárního přítele?
jj, teďka mám :D
>Jaké máte KvíKvé?
jestli je to něco jako IQ, tak v normě
>Jaké máte ÍKvé?
jednou mi někde vyšlo, že 60, ale to snad asi nee :D
>Barva oci
modrá
>Barva vlasu?
blond
>Piercing, nausnice - kolik a kde?
naušnice 4, v uchu :)
>Tetování -a kde?
bude :) asi na nějakým místě, který není vidět a hodně malý
>Jak moc mas rad(a) svou praci?
školu? moc neee....
>Tve zájmy?
hudba, spinning, čtení, procházky
>Oblibena barva
fialová, modrá, černá a bílá
>Oblibené místo?
všechny, kde se něco pěknýho stalo, takže celkem Bílenda, jedna lavička u řeky, jedna zelená lavička a jinak centrum Brna, postel a Slovensko
>Odkud pochazis?
Z Brna
>Kde bydlis?
V Brne.
>Oblibene jidlo?
Pizza, fast food, vepřo-knedlo-zelo, zelenina
>Byl(a)s nekdy v Africe?
nee..
>Miloval(a)s nekdy nekoho k zblazneni?
nee, ale nemám k tomu daleko
>Sprite nebo 7UP?
ani jedno
>Oblibeny film\herec?
Ëvita, Hodiny, Once
>Oblíbený časopis?
Cosmopolitan
>Oblíbený TVpořad?
Zprávy, Uvolněte se prosím
>Oblibena dovolená?
hory :)
>Oblibeny den v tydnu
Patek
>První pusa?
dávno tomu :)
>První láska?
ve 14 letech, potom v 15, pak v 16 a potom v 17....každá byla něčím první :D
>Co nesnášíš u lidí?
pomluvy, blbý řeči, předsudky
>Jaký by měl být ideální protějšek?
ten, se kterým se dá popovídat, cítím se s ním bezpečně a může mi nabídnout názorově a přístupem k životu něco nového....a nějaké jiskry by tam taky měly být :)
>Oblibene slovo nebo fraze?
nevím :)
>Jsou blondýnky opravdu blbé?
stejně tak jako brunety nebo zrzky
>Oblibena zubni pasta?
Colgate MaxWhite
>Oblibena restaurace?
K1, pizzerky obecně
>Oblibena kvetina?
růže
>Favourite Drink?
Melounek, moc dobrej :)
>Jaký sport nejraději děláš?
zábavnej, nemám ráda zbytečný soutěže
>Jaky sport nejradeji sledujes?
fotbal, atletiku, dřív judo
>Oblíbený symbol?
srdce??? :D
>Oblíbený večerníček?
se strýčkem Fidem
>Oblibena zmrzlina?
Cokoladova
>Oblibena filmova, pohadkova (případně prostě kreslená) postava?
Nemo
>Disney nebo Warner Bros?
Asi Warner Bros.
>Oblibena kapela?
Support Lesbiens
Kyuss nebo QOTSA?
co to je zac?
>Oblibene rychle obcerstveni?
KFC,McDonald
>Tři nejhezčí lidi?
to nevím, ale vím, kdo má nejhezčí rty na světě :)
>Kdy jsi byl(a) naposledy v nemocnici?
před týdnem
>Jaka je barva koberce u tebe v pokoji?
zelená
>Nejoblíbenější zvíře?
Ja nevim..asi vsechny krome holubu a ptáků obecně...
>Byl(a) jsi nekdy obvinen(a) z trestneho cinu?
jj, ale neprávem
>Ve kterém obchode by ses nechal(a) vyzdimat?
pěkný oblečení nebo kosmetika...
>Co delas, kdyz se nudis?
přemýšlím, poslouchám hudbu, cvičím a nebo se učím
>Kdo z tvych pratel bydli nejdal?
Kamarádka v Srbsku
>Nejotravnejsi otazka, na kterou se te lide ptaji??
jestli mám pravou blond
>Oblíbená hra?
na romantiku
>Životní krédo?
nikdy se nevzdávat, překážky neobcházet, ale odstraňovat a úúsměv!! :)
Obibeny TV serial?
Ordinace :D
Člověk, se kterym jsi byl na obede a co jste meli
nemám obědy
>S kým by si nejraději ztroskotal na pustém ostrově?
vím to, ale nechce se mi o tom mluvit
>V kolik jsi to dopsal(a)?
20:00
 


Supporťáciiii !!!!!!!!!!!!!!!!!! :)

3. listopadu 2008 v 19:29 | Iňula |  Aktualitky z méého života :)
Už se nemůžu dočkat!! Zase po nějaké době ( myslím, že je to půl roku) jdu zase na Supporty. Je to sice už můj devátej ( možná osmej, abych nekecala) koncert týhle skvělý kapely, ale těším se, jak kdybych je měla vidět poprvé :) Bude to asi tím, že na koncertech jsou ještě lepší, než na CD a jejich koncerty jsem si užila víc, než koncert Linkin Park a Placebo ( bohužel, ale je to tak:( )
Tak doufám, že se jim to zítra zas parádně povede a že si to s Robbiem pořádně užijeme!!!!!
Navíc pecky z novýho alba jsem naživo ještě neslyšela, bude to skvělý!!
Jednou se mi na koncertě s Semilasu stalo, že jsem stála kousek od dveří do zákulisí. Vylezl Kryštof Michal, jenom se rozhlídl a zalezl a já jsem byla trošku v šoku, tak jsem mu neřekla ani třeba čau :D:D a doteď si to trošku vyčítám, mohli jsme klidně spolu něco prohodit :) Teď na Vodové tomu nedávám moc velký šance :)

Jinak předkapelou budou Clou. I když nemám předskokany nikdy v lásce, tak Clou nemusí být zas tak hrozní, snad :)


Určitě napíšu report :) Už se fakt těším!!!!!!!!


Oslavy :)

3. listopadu 2008 v 19:19 | Iňula |  Aktualitky z méého života :)
Tak jsem se rozhodla, že jsem konečně něco napíšu :) V poslední době nemám moc inspirace, no.....Ne, že by se nic nedělo, ale nic mě neinspirovalo natolik, abych překonala svoji lenost a napsala sem něco. Jenže teďka o víkendu, který byl bohužel poznamenán blížící se písemkou z matiky, jsem si všechno parádně užila. V pátek večer slavil narozky kluk, kterej s náma do třídy už nechodí ( teď nevím, jestli je slušné jmenovat). Nejdřív jsme byli v Two Faces, kde jsem byla teda poprvé, ale líbilo se mi tam. Bohužel nějak blbli, takže půlku lidí, co byli s náma vůbec nepustili dovnitř, tak jsme šli do Tres Gallos. Nechce se mi počítat kolik nás tam bylo, ale byla to celkem v pohodě akce. Hlavně nějaké oblíbené tanečky :D Prostě tancování v klubech mi příjde vtipný, nemůžu si pomoct :) Po nějaké té skleničce to není problém :D Večer a teda hlavně noc jsem si moc neužila....ale pro jednou Soukupovi to jeho hovadství odpustím, snad i všechno, co potřísnil mu někdy odpustí :D:D
Musela jsem kvůli žaludečním problémům mého drahého odejít domů předčasně, ale po cestě jsem si objednala pizzu z La-Strady, tu jsem pak jedla ve čtyři ráno a bylo mi skvěle :D Taky jsem poprvé jela taxíkem, bylo to strašně divný.

A v sobotu večer od pěti hodin jsem měla strašně zvláštní oslavu. Bylo to snad potřetí v životě, co jsem na přehradě byla dál než u minigolfu a určitě poprvé, kdy jsem slavila narozky v Yacht klubu. A taky poprvé, co jsem viděla strašně sympatický rodiče a ještě ke všemu byli oba dva strašně pěkný a usměvavý :) Prostě idylka :) Snad nebude vadit, když zmíním, že narozky slavil Robbie a dovolím si malou recenzi :D Sešlo se nás tam taky myslím docela hodně a i když jsem znala jenom pár lidí, celý jsem si to tam užila. Byli tam totiž lidi, který mám fakt ráda a navíc příjemná hudba, vínečko a spousta dobrýho jídla. Prostředí bylo naprosto skvělý!! Sice klub vypadal poměrně komunisticky, ale venku před klubem.......výhled na přehradu mě zmohl natolik, že si Robbieho maminka myslela, že jsem opilá :D Já jsem přitom jenom ležela na molu se svým kamarádem a povídali jsme si :) Asi dvě hodiny :D Opilá jsem ale určitě nebyla, jen nevím, jak jí to teď Robbie vymluví :)

Během těch oslav mě napadlo pár věcí: Tak zaprvé- nemá cenu ustupovat těm, co si myslí, že na něco mají nárok, i když nemají. Člověk by měl kašlat na to, jak co hodnotí ostatní, když on to tak prostě cítí. A taky jsem si říkala, že je hrozný, jak některý věci neodejdou. Třeba potkáte někoho po dvou letech a cítíte totéž co před dvěma lety, i když jste během té doby spolu nemluvili. Tohle je vážně něco, co nepochopím. Jak některý magnety můžou šrotovat naplno. Když se vašemu kamarádovi líbí holka, nemá cenu si z něho dělat srandu- odnese to jak ten kluk, tak i ta holka.

Jinak tyhle poučky neměly být chytrý, jen si ráda vždycky shrnu, co mě napadlo :D:D

Už jsem si lízla..... :D

16. září 2008 v 20:42 | Iňula |  Music
A musím uznat, že to nechutSupport Lesbiens - Lick Itnalo vůbec špatně :D
Supporti maj takovou tendenci být čím dál tím horší a já mám takovou tendenci je čím dál tím víc zbožňovat :)
Musím uznat, že jejich nové album Lick it je ale nad moje očekávání. Na minulých dvou deskách ( Midlife a Euphony) jsem se vždycky přistihla při tom, že písnička byla v čase 0:50 a už se tam opakovaly všechny věci dokola a do času třeba 4:20 jsem byla ze všech těch opakování na prášky. Tady si zatím nemůžu stěžovat :) Chytly mě téměř všechny písničky a vydolovaly ze mě nějaké emoce, což teď sice u mě není moc těžké, ale taky se to nepovede všem písničkám :) Ale podle těch emocí poznám, jestli písničky stojí za to. U některých se mi chce tancovat, u jiných smát, u jiných plakat. Je to dobré :) Snad se Supporti budou zase jenom zlepšovat, už by bylo na čase :D Moc se mi ta deska nechce hodnotit, asi by si na to každej měl přijít sám ( nevím proč, ale dneska mi vůbec nejde na nic napsat názor :D ), ale určitě radím poslechnout. A nejlíp koupit originál!!!!! Supporti si to zaslouží !!!!! :)
Ale mě moc neposlouchejte, protože Kryštof Michal je moje platonická láska :D Já si na nějaký milování celebrit moc nepotrpím, nechápu fenómeny stylu Brad Pitt nebo Eva Longoria, ale Kryštof je výjímka. Je to asi tím, že to není nějakej typickej krasavec a mě k němu něco strašně přitahuje. Mám pocit, že kdybych se s ním seznámila, tak se do něj zamiluju, odvedu ho manželce a podobně :D Tak tohle je přesně asi ta platonická láska :D A on by se do mě určitě zamiloval taky, protože netouží po ničem jiným, než po o dvacet let mladší holce, co ještě nemá ani maturitu :D Jenom prostě........on je moje vášeň. Když je v telce nebo na koncertě, tak z něho nemůžu odtrhnout oči a občas pak ani nevnímám, co zpívá nebo říká, ale soustředím se na to, jak se hýbe a tváří :D Panebože :D Já vím, jak jsem trapná :)

Vždy s láskou, Petra

16. září 2008 v 20:20 | Iňula |  Kecy, úvahy....
Dneska se mi dostala do rukou tahle knížka. Je dost známá, ale jestli neznáte: Petra Němcová je světová topmodelka, která byla v Thajsku, když jej zasáhlo tsunami a přišla zde o přítele. Napsala o tom všem knížku. Nikdy jsem ji neměla v úmyslu číst, ale dneska se mi to porařilo během tří hodin :D
Knížka se četla dost dobře, bylo to vyprávění, zajímavý.....Petru Němcovou jsem nikdy neměla ráda. Všude se píše, jak je obdivuhodná, skvělá...a já ji ani po téhle knížce vůbec nemusím. Musela si toho asi prožít hodně. Přišla o svoji lásku, procestovala celý svět....já se cítím děsně blbě, když s ní nedokážu soucítit.Chápe to někdo? Nemůžu si poručit, nemůžu o ní říct, že je skvělá. Vidím ji strašně nerada na jakémkoli obrázku, nerada slyším její hlas.
Věci nejsou jenom černé nebo bílé, jen špatné nebo jen dobré, ale všechno je strašně subjektivní. Tak mě u té knížky napadlo, že je strašně debilní, když vás někdo nezná, ale už má naprosto jasno v tom jací jste a co si zasloužíte. U slavných lidí už je to asi jedno, tam se s tím nějak počítá, ale v normálním životě je to hrozná věc.

Sirotčinec

13. září 2008 v 13:56 | Iňula |  Movies :)
Strach je jeden z nejhorších pocitů a v tom pravém slova smyslu jej nemá rád asi nikdo. Přesto člověk vymyslel a pořád vymýšlí činnosti, při kterých se musí bát. Věci, kterých se musí bát... Překonávat svůj strach je tak nějak trendem. Horory také lehce spadají do kolonky ,,překonejte svůj strach", ale jak pro koho. Znám i blázny, kteří se v kině nebojí :) Pro mě jsou horory strašně flustrující a stresující věcí. A stejně se na ně koukám. Stejně na ně chodím do kina. Bláhově doufám, že se jednou nebudu bát. Ale zatím to nevypadá nijak nadějně. Strašně se bojím toho, že se při hororu leknu :)
Ale v rámci překonávání strachu jsem si zašla na Sirotčinec. Film nevypadal vůbec špatně, bála jsem se už při ukázkách a bála jsem se i v rámci filmu. Stručně děj: Laura vyrůstala v sirotčinci s ostatními dětmi. Jí se ale naštěstí někdo ujal a ona prožila šťastné dětství. Sirotčinec se mezitím zavřel a Laura se ho už jako dospělá žena rozhodne koupit, nastěhovat se tam a starat se o nemocné děti. Vše vypadá idilicky do té doby, než její adoptovaný syn Simon trpící virem HIV, začne mít imaginární kamarády. Laura mu nechce věřit a spolu s manželem doufají, že jejich syn z těchto dětských her vyroste. Vše začne Laura brát vážně až poté, co se po jedné hádce Simon ztratí. Odhodlaně jej hledá a pomalu zjišťuje, že imaginární kamarádi nebyli imaginární. Sirotčinec totiž skrývá děsivá tajemství. Laura odhodlaně patrá jak po synovi, tak po věcech, které se v sirotčinci po jejím odchodu staly. Zjišťuje hrůzné věci a cítí, že pokud vypátrá minulost sirotčince, najde syna. Nechává se proto intuitivně vést duchy, kteří dům obývají. Pátrá i poté, co ji opustí manžel. Je naprosto vysílená, nervově vyčerpaná...najde syna? Bude naživu? Přežije ona sama?
Opravdu jsem se bála. Film byl natočený opravdu skvěle, bylo na první pohled zřejmé, že nejde o film americké produkce. Měla jsem ze záběrů i umělecký dojem, což se mi u hororu snad ještě nikdy nestalo. Možná proto, že se normálně hraje spíše na strach, než na estetiku záběru. I když má film opravdu dobrou zápletku i umělečnost, pořád je to jen horor. Nevím, jak to vidí ostatní, ale já mám pocit, že témata hororu jsou lehce vyčerpána. Ani Sirotčinec nebyl originál a viděla jsem tu inspiraci horory, které jsem už viděla předtím. Zápletka byla jakousi směsicí toho, což už bylo natočeno.....Doufám ale, že se třeba něco nového konečně najde :)
Herci v Sirotčinci si zaslouží pochvalu, hlavně představitelka Laury- Belén Rueda byla fantastická. Rozhodně jeden z nejpovedenějších hororů, co jsem kdy viděla :)

Rodinná dovolená :D a o mých vášních :)

29. srpna 2008 v 22:10 | Iňula |  Akce a místečka
Tak jsem byla poprvé se svým drahým mužem Davidem Soukupem I. zvaným nevím jak na takové ,,rodinné" dovolené. Strávili jsme pět dní a pět nocí v hotelu se třemi hvězdičkami a dvěma bazény :) Nevím, jestli bych to nazvala rodinnou dovolenou, protože takový dva dementíci moc často nikam nejezdí :) Ten dementismus si ale děsně pochvaluju, protože nesedíme u snídaně jako manželé po dvaceti letech, ale můžeme si zablbnout a všechny ty naškrobený tváře okolo nemusíme vůbec vnímat. A paka jsme dostatečný, to je snad jasný :D Ale jako studenti gymnáziam neděláme ostudu, zdravíme, pouštíme starší první do dvěří a podobně :D
První den po tří hodinové cestě jsme nic moc nedělali....schlazení v bazénu bylo samozřejmostí, ale byli jsme dost vyhládlí, tak jsme čekali hlavně na večeři :) Jinak s náma jela taky naše vodárnička....byla tenkrát nová, teď už má bohužel rozbitou vázu :(
Další den jsme byli ve skanzenu, což bylo dost dobrý :) Chvilku jsem si i poslechla koncert nějaké folklorní kapely....občas se za to stydím, ale lidi v krojích mi vůbec nevadí, naopak lidová hudba, cimbál a housle jsou takovou mojí skrytou vášní...Dřív mi skanzen nic moc neříkal, ale teď asi tím, jak jsem starší, nutilo mě to myslet na to, jak ti lidi žili a jak to mohlo bejt krásný, i když nesnadný. Oslovily mě ty chaloupky, mlýny, tradice a zvyky...Klidně bych za tuhle vesnici vyměnila náš panelák...:P
Pak jsme podnikli výlet na Radhošť. Pěší túry miluju, to je moje další velká vášeň ( aby to bylo vše, tak další vášní je kafe a hra na flétnu :D ), ale jsem ráda, když vím, kolik kilometrů mám před sebou. Tentokrát jsem jich měla před sebou třináct. Horší bylo to, že jsme jich potom ušli 22, protože jsme minuli značku :D Jak říkám, jsme paka :D Naštěstí jsme aspoň došli, sice oklikou, ale došli a vepřo-knedlo-zelo v chatě nahoře a potom Marlenka, to mi zpravilo chuť :)
Další velká akce bylo lanové centrum. Přiznávám, že výška a houpání ve výšce není rozhodně moje vášeň. Vlezla jsem nahoru v naději, že nejsem pohybový antitalent. Ale ano, jsem. Zase jsem se o tom musela přesvědčit. Nestačily ve škole kruhy, koza, kladina....skončila jsem na 9. překážce ze 30 a na mých rukách zůstaly obří modřiny, páni to byla bolest :D Bolest taky není moje vášeň....kdysi byla, ale musela jsem si ji působit sama...trošku mě to zmohlo, byla jsem hodně mimo, tak jsem nepřítomně odešla na benzinku, koupila jsem si kafe a další Marlenku. A tak jsem zjistila, co mi jde nejlíp- jíst a pít :D Na to jsem vážně talent a mohla bych to dělat pořád :D
První tři dny byli v hotelu sportovci z Chorvatska......byla to taková směska....Češi, Francouzi, Rusové....měli jsme balkón přesně mezi nima...to byl panečku hluk :D Rus tam pořád křičel ,,Jarda, Jarda!!!". Do toho se míchala francouzština a my tam jen tak seděli s tou vodárnou a chtěli jít dovnitř :D
Konec :)

Pracovní.....

27. srpna 2008 v 20:48 | Iňula |  Moje povídky
Seděla jsem v kanceláři, sama, nikde nikdo a paní, co mi dávala práci měla zrovna jednání....Jezdila jsem na židli, přemýšlela....tahle povídka vznikla v práci, proto se jmenuje Pracovní :)
Jiskření po celém těle, vypínám hruď, prohýbám se v zádech. Mám najednou pocit, že padám. Nevěřím ti, ale držíš mě. Něžně ale pevně podpíráš moje slabé tělo. Už se to blíží. Záchvěv bolesti tam dole. Nikdy nebudeš můj a já nikdy nebudu tvoje. Ty moje zábrany padají jako kdyby byly z písku. Odtékají pryč, nechávají mě tu stát, zraněnou, vystrašenou,rozpálenou, jiskřící....jen aby ses mohl dívat...nahou...dotkneš se mně?? Je mi jedno kam padám, je mi jedno kde se ztrácím..Dýchám za ten pocit pádu, za tu osamělost...

Kam dál